Andělské světlo
Že by klišé? Tak si to ještě opepříme! Z mnoha úhlů pohledu může takové světlo býti prakticky všude. No dobrá, budu konkrétnější. Někdo jej vnímá citelněji v době adventu a Vánoc, kdy se to skrze něj realizuje v rámci tradic jako zpěvy - ale ne tak ledajaké - ono takové koledy, to je sice pěkné, ale také to starší ročníky i dost unaví a přestane jim to přinášet tu radost. Však Vánoce si spojují spíše s uspěchaností a kolik se zas otřese domácí rozpočet, hm?
Takže ty koledy převedeme - stejně jako písničky původně mířené proklatě nízko (třeba od hlavy až k rozkroku °° nebo od zpocených noh ze zadku roztoucích až k hlavě!)- převedeme je na něco, co nás totálně dostane a umí navodit takovou náladu, může to být jen pohoda, poklid nebo vytržení a nabíjející smršť energie, rauš... faktem je, že si nesu Betlémské světlo a ona tam ta slečna u stromku a představení živého Betléma tak nějak musela vydržet na zamaskovaných štaflích (ufff, hodinu tam stát, by si jeden přivodil křeč do noh a pád).
Pořád je to jen světlo hledané venku, mimo nás, že? Pak stejně jako s písničkama, které nás nenaplní, musíme nejprve vzít něco zevnitř sebe, procítěného a položit to na smysl textu písně. Vnímat odlišné zabarvení významu (já třeba zapojím i činnost jako úklid a nechávám si v hlavě promítat tu andělský film či obraz, který mě nabíjí). Najednou to představuje nebe! Od nahoty/chudoby či jiných modelů je najednou zjevena volnost a nespoutaná živost, radost.
Nebo jinak- písmenka v knize o Mohendžodáru mi řeknou, abych si zvesmírnila obyčejné. Takže samotnou činnost čtení jsem takto překlopila do vesmírného módu a začaly se dít věci- ten mozek a představivost toho umí! Písmenka místo černé barvy nabraly duhových a zvláštně se tetelila a v hrudi se rozlévalo horko a já sama na té židli u knihy bych skoro tekla až levitovala. (Jo, ono se to lépe dělá, když ten mozek je na to trénovaný a má silně propojené nervové spoje, jež takové procesy spouští- astrální cestování vesmírem a rozpliznutí se do oblaku světla a informací mi jde perfektně, takže se pak za bdělého stavu umím přepojit do rauše a bez chemických pomůcek zvaných drogy- nepotřebuju být potom grogy! :D) Nastala příjemná motanice jako někde v beztížném stavu a ani jsem nezkoušela vstát ze židle :D Mravenčení se přidalo, husí kůže a pak...dalších čtvrt hodiny výbuch smíchu, který ani nedělám já, jen se poddám proudění- a oheň v srdci vyšlehující nahoru skrz temeno i do nohou přímo do Země krystalu mě úplně prosvítí a dočasně i paralyzuje.
A takto spojen zemský krystal a vesmír a mně byla dopřána tato úžasná zkušenost, stejně jako to začalo BYTÍM zrnkem písku na pláži omývaným slanou mořskou vodou, jejíž minerály krystalizují pod hřejivými slunečními paprsky a spojují se s těmito zrnky písku.... nu a pro mnohé jsem směšná? Blázen? No trochu možná, ale jsem takto ráda. Což, kdož nezažil, stejně neví, o čem je řeč.
Mé "já z minulosti" řve: To je přece důkaz existence andělského světla! Je všudypřítomné, když jasně chceme a pilujeme své spojení s vnitřním - duchem. Je to stav, pokud ho člověk neprožije, nepochopí. A cest je nekonečně mnoho :) Přeji nalezení aspoň jediné.