Březen 2020 shrnutí z hlediska obyčejného člověka a duchovna
Lidé potřebují znát pravdu. Jak moc detailní? Kdy jim to pomůže a kdy to nadělá víc škody než užitku? Opíráme se o duchovno, když máme dojem, že náš život stojí za prd. Když si uvědomíme, v čem jsme vyrůstali – v neustálé šikaně a podlamování sebedůvěry, nebo boji o to, aby někdo nevěděl o nás až moc, protože kdyby věděl, byl by to konec přátelství či posledního kamaráda, který ještě s námi zůstal, vydržel. Tak ať si to lidé nyní poznají – tu skutečnou hodnotu. Já teď nebudu nikomu foukat bolístku, že se nakazil tím virem, protože nedbal mých upozornění, že se nakazil dávno – tupostí, arogancí nebo sobectvím. Je mi těžké vidět ty lidi, kterým se to nevyhlo, bolí je celý člověk, nejvíc teda plíce nebo hlava.
Protože jste jeden druhému nedávali prostor dýchat či jasně myslet. (Vnímejte tu spojitost.) Myslí si ještě někdo, že vás zachrání UFO před tím virem? Myslel si to někdo? Ano, někdo by se našel, aby pak v zoufalství na toho, na nějž lze fyzicky ukázat prstem, mohli svalit vinu a výčitky: “Tys něco slíbil a nepomohl, jak to?”
Odpověď: Tohle je lekce, účelem pomoci není vás o ni obírat. Protože co vám nyní chybí? Trochu času na rodinu (slyším nejprve odevšad), trochu prostoru, je nás moc, trochu oddech, mám strach, že je moc lidí a brzy zešílím. Tohle jsou modlitby mnohých citlivých lidí. Že jsme sledovaní, pořád mě někdo zkoumá, aby našel na mně nedokonalost či selhání, za jaké mě bude psychopaticky kárat.
Máte se od toho něco naučit, foukat bolístky můžeme pak. Teď je potřeba s rozvahou, zvnitřněním a v poklidu jednat na vlastní zodpovědnost a za ty, kteří ji mít nemohou (děti a nepohybliví staří...), Pokud je v každého možnost tak dělat. Vytrvejte v disciplíně, věcně se ptejte po informacích
Co konkrétně nedělat!
Hony na čarodějnice, jenom řekněte, co dělá ten člověk špatně a proč a dál ovšem k němu nebuďte hnusní, hrubí.
Svalovat vinu a výčitky. Jeje, toho by bylo, kdybych já měla začít na lidstvo začít s výčitkami, nemuselo by se mi podařit skončit. Tak už dost!
Na čem pracovat:
Poznat důležitost rodiny a přátel. Podpora, opuštění modelu na lepší a horší člověk jen proto, že jsem to chytnul nebo se tomu vyhnul. Ani jedno není hrdinství, jsou to hry ega.
Když řeknu, že se bojíte viru a proto nejste vyspělí...tohle ve skutečnosti není má věta ale spojení dvou vět nešťastně do sebe, takže z toho plyne ze slovních sdělení vybírat ten lepší a přínosnější význam a neskládat si jako dřív mezi řádky, že to znamená soud.
Navíc to není pravda, on to ani není strach z viru ale z nevypočitatelnosti, jak se následně u toho a kterého člověka bude nemoc vyvíjet.
Vy/lidé jste mě také v něčem vychovali, já vám dávám zrcadlo. Donutili jste mě v mezilidských vztazích, že je potřeba se řídit politickými vytáčkami, proti kterým se stále bouřím. Tiše a nevypočitatelně, takže vlivem vašich her jsem se stala nevypočitatelným člověkem a také nebezpečným.
Ale ne tak, že bych vás nakazila tím virem, ale pokud mě opravdu moc dlouho budete dráždit hrubým chováním jak ke mně, tak k sobě navzájem – jste suroví někdy, až do nebe to volá. Stanu se nebezpečná slovy a sděleními, jaké na vás pustím či nepustím a činy budou u mne o to víc neviděné.
Nemůžete odemne vidět fyzicky zjevnou pomoc hromadně, není mi to povoleno, a když jsme u medvědů :), tak by to byla pro lidstvo medvědí služba, ukázat vše, co dělám a nedělám. Ne, opravdu si musím nechat mnohé pro sebe. A věřit, že vývojové konstanty vesmíru už se postarají o zbytek a tím vymácháním tlamiček, (zmírnit se to dá rouškou), se něco konečně naučíte a dostanete se jako společnost do uzdravení dramat. To vám přeji. (Kdo zná Harryho Pottera a profesora Snapea, který nebyl dvakrát laskavý, neboť všude přesně poznával hnus v mezilidských vztazích od školy na vlastní kůži. Jsem mu v tom podobná, když mě lidi štvou.) A proto vám přeji uzdravení těch dramat a konec šílenství, jaké mezi vámi vládne. Přeji vám to víc než některým opravdu ošklivým rejpalům a nenechavcům, intrikánům ten vir, když mě zrovna unavují jejich chováním a bezohledností a já dostanu amok.
Ten amok napřed vybouřím za mnohého nadávání, ať to jde ven a já se právě mohu pak nadechnout, uklidnit se a opět jasně myslet. Myslet si, že budu skvělý, protože jsem překousnul vlastní vzteklou fázi, je chyba. Jedná se o popírání jedné z části sebe samého.
A když sebe nepopírám, mohu být klidný. A pak už nikomu nákazy a nic ošklivého přát nepotřebuji. O to jde, moct se zdravě vyjádřit z emocí, když jsou, a bez kritiky druhých lidí. Dokud budou hodnotitelé, bude stres a stres neprospívá imunitě. Co za recept ještě, lidé, potřebujete? Ono to může být vlastně jednoduché. Najít cestu zpátky k sobě navzájem, naučit se k sobě mít blíž, a proto přišly podmínky, jaké vyžadují karanténu. Najít smysl odpočinku. A taky uvidět, že další generace dětí bude moct na Zemi přijít, aniž by nutně musela být Země vypleněna. Skromnost ve smyslu naučit se zacházet šetrně se zdroji vody, potravy, energie. Šetrnost ve vztazích, komunikace má být jednoduchá, ne založena na tom, že mi (zejména) dámy něco podsouvají, abych si musel/a vyvodit, že jsem v něčem děsný looser, že mě neberou a abych se cítil/a zle a sám/sama. Šetrnost ve vztazích, že se zdržím závisti a pokud závidím, pátrám po tom, proč to tak je? Z bolesti z minula, ze ztrát? Pak přemýšlím a rozhodnu se za klidu dělat ty kroky, které mi pocity ztráty utiší, například chybí mi radostné dětství. Tak má představa, jak vypadá dítě, které prožívá radost... směje se, je nadšené, povídavé, zvědavé..tak se přiměji, aspoň ze začátku se do toho člověk musí trochu nutit, než mu to přijde přirozené po letech prázdna, pak už to jde samo - přiměji se chovat jako radostné dítě.
A tuhle dobu lze ještě využít jinak. Čtěte, to co jste se dlouho chtěli k tomu dostat, ale nebyl nějak pořád čas. Vařte, malujte, zpívejte...doma můžete bez roušky. :) Probuďte kreativitu. Máte jedinečnou příležitost začít znovu a nechovat se jako automat. Už nemusíte. Navíc vám třeba zavolá někdo, koho jste nečekali a měli jste rádi a mysleli si, že zapomněl/i.
Povzbudí to. Když nemusíte každý den bojovat o přátelství a můžete si dovolit ho tvořit nenuceně, s vírou, že vše je OK. Jako já v dětství musela pořád čelit útokům ze strany těch, co kritizovali, soudili, hledali chyby na mě, ať už to mělo být mé tělo nebo character, abych ještě vůbec měla kamarády. Ale později jsem viděla, odkud to mí spolužáci převzali – od jejich rodičů, neboť i dospělí se takto k sobě chovají a dělají ze sebe složité, téměř nedostupné, rychle ztrácející, nestabilní společníky (Hvězdičko blýskavá, marno tě získávám, lehko tě ztrácím, já vím…), dnes bohužel i beze smyslu pro cit, někdy rozum. Hry na nedostupného, jinak mě budou ostatní brát jako samozřejmost a nebudou si mě vážit. A současně vynechat musíme nutkání se rozdat. Jsou tu dva extrémy, jeden odmítavý, druhý se rozdá, až padne. A to je nemocná společnost. Vir není vaše skutečná nemoc. Ale přesně tohle a paranoia. Vláda, ačkoliv na ni mám výhrady, že se něco mělo konat dřív a tak, ale nedůvěra a posedlost myšlenkou, že za každou cenu nás tady chtějí omezit a vzít jakoby legálně svobodu, už je vážně nesmysl. Je nutné se toho pustit, že vláda je nutně proti lidem a obyčejnému životu, když tedy nakonec je to vesměs v našich rukách a ohlasech. Neschopnost vlády začíná teprve ve chvíli, kdy nechtějí lid slyšet. Toť vše.
Takže odstartujte sebeuzdravení a nechte se vést intuicí vlastní spolu s těmi, kteří při vás stojí. Pak zanikne celosvětově koncept paranoiy, že mi druzí lidé chtějí škodit. Ano, je to někdy nebo někde nebezpečné, tohle začít praktikovat hned a celé, tak postupně. Tady v ČR se možná ještě tomu dá věnovat hlouběji a celkem bezpečně, v Indii bych si troufla tak v ašramu, ale jinde by se snadno vynořil někdo, kdo by mě v nezpracované divokosti a zuřivosti znásilnil a zabil.
Tady to vizte, lidé, važte si života a vztahů a toho, co společně utváříme jako celek.
Nejdu si honit triko, (nemám to zapotřebí, jsem unavená), že něco vím nebo udělám extra super hyper pomoc lidstvu viditelnou na efekt, aby to bylo vnímáno jako skutečná pomoc, tohle se odehrává v procesech skrytých, dílčích a nenápadných. A vy se take můžete podílet na vzájemné pomoci sobě a druhým, když si tzv. dáte říct. Nechte si taky pokorně pomoct přírodou. Nemám to zapotřebí neustále vysvětlovat a dumat nad tím, zda by pomohlo hromadné vypnutí vědomí “hňupů”, co si říct nedají a nenechají si vysvětlit, neboť pochopit nechtějí, jsem unavená těmi všemi boji tak, jako planeta Země jistě také je unavená a teď má rovněž prostředek k úlevě.
Tak snad vhodně nakopnulo váhavé a snad povzbudilo. Vytrvejme v disciplíně a poklidu. Vláda sáhne logicky po prostředcích k přísnějším restrikcím právě proto, že se některými lidmi porušují omezení stávající, jaká nejsou ještě nejtvrdší. Pečujme o sebe. Nežalujme na sebe, ale dbejme na to, aby k těmto incidentům nemuselo docházet.