Cena okamžiku
Mám volnou pouze chvilku, ptám se sebe, jak ji nejlépe využiji.
JAK?
Mnozí lidé prosedí celý den u televize, nebo klábosí a televize jim vedle toho pořád běží s hlasitostí, kde už se při hovoru téměř překřikují... a nic. Nebo venku nádherné počasí a mnozí sedí doma, když už nekonají nutné věci jako úklid, vaření (což osobně k těmto činnostem pěstuji spíše meditativní přístup než nucení se spojenou s přemáháním se a nechutí), lidé lelkují, tož občas je to zdravé a žádoucí. Ovšem při pravidelném režimu celodenního nicnedělání dochází k úpadku na tělesné i duševní rovině. Najednou se člověk ptá "Kam se poděla má schopnost a chuť ...?" Doplňte si jakoukoliv činnost, co aktuálně děláte rádi, a pak si představte sebe po nějaké době režimu nicnedělání, jak se vám do oblíbené aktivity nechce! Nevěříte tomu, že by se vám tohle mohlo stát? Je to v pořádku, obvyklé. Takový závěr rozporu jen ukazuje, že právě nyní jste na tom dobře a rozhodně žádná deprese na obzoru jen tak z ničeho nehrozí.
A tedy, když už monotónně něco dělám nebo nedělám, alespoň v průběhu dne se přiměji ke dvěma nebo více změnám činností, samotné střídání aktivit a odpočinku dobíjí rychle baterie, stagnace vitalitu odebírá a bere s sebou pryč chuť do žití všedních dní.
Krom toho si lidé neumí povídat o hlubších tématech - z velké části je zajímají drby KDO S KÝM a pak materialisticky zaměřené otázky kvůli vzájemnému porovnávání se - holt hlubokými tématy nežijí, nemám jim to za zlé, jen dávám podnět ke změně, ta totiž i celý rok 2018 bude na pořadu dne spolu se směřováním k rovnováze mezi vnějším a vnitřním světem, mezi hmotném a nehmotném (zjednodušeně vyjádřeno).