Chvíle ticha a šumu
Můžete se ptát: Opravdu je to potřeba? Odpovídám, že ano... totiž nepočítám, kolik slov prohodíme v práci s kolegy, je to tam komunikačně těžkopádné v podstatě od začátku roku až na občasné výjimky. Dva dny z těch jednadvaceti bych shledala plodnými, že se to někam posune. Může to být i lepší než to, co vidím teď. (Může! :P)
Podvědomě bych se dostala na 15tisíc slov, zatímco můj průměr bude tak tisícovka (nebo se v tomto ohledu podhodnocuji?). Asi tím, co vnímám, že skutečně jsem řekla nahlas a lidé kolem to zaregistrovali, tak toho bude ta tisícovka. Protože je snadnější předat vzkaz mailem než ústně. Protože s dalšími 14tisíci slovy i více operuji jen v mysli, ale ven k lidem se to hlasivkama nedostane. Jen část a jen podvědomě, to záleží, jak je kdo naladěný.
Tuhle mi kámoška-kolegyně povídá, že mimo práci si rozumíme, ale pracovně vůbec a že neví proč. Tak odpovím: Když se ptáš mě na něco a chceš slyšet jen stručnou odpověď/, za prvé dosud nevím o tom, že omáčka, se kterou informace podávám (?), abych se sama ujistila, zda mluvíme obě o tomtéž!, že Tě zdržuje. Přitom tadyta práce si o tu omáčku říká! Abych zamezila, že zase někdo něco pochopí jinak. Abych naplnila i to, co potřebuješ vědět, ale jen si nejsem jistá z pozice vlastního chápání, že odpovím přesně na to, co opravdu odpověď znát chceš. Nejlepší na tom je, že / jen špatně snáším prudkost a živly popsáno- Tvou ohňovost. To pak dělám první poslední, abys nepřišla zkrátka! Navíc se u toho tváříš, jakobych měla vědět o všem jako mistrpán světa. Samozřejmě, že nevím!/ A to mi nedělá dobře- už jen dojem nátlaku nebo očekávání zvenka. Ideální podmínky pro mou práci jsou: nechat mé pochody plynout a působit, ono z toho něco vždy vypadne!/
Tak a to, co je jako odpověď té kolegyni slabě, tak jsem opravdu řekla a tu tučně psanou část, ta mi mezitím projela mozkem. Poměr je tak 1:2 až 1:3 toho, co řeknu nahlas a toho, co za dialogy v představě mi mezitím běží jako volba a možnost přemostit na jinou realitu za pomocí slov, která si ještě rozmyslím pustit nebo použít jinak nebo smazat.
Odpověděla, že to nemyslí zle. A já hlavně pořád potřebuji slyšet, že to nikdo nemyslí zle, protože jsem zažila chování, které ale bylo v rozporu s mým pojetím "Nemyslím to zle". Tak jako mi jdou šifry, snažím se najít klíč k rozkódování tohoto: právě na Tebe řvu a nadávám, ale nemyslím to zle...
Jinak pána chaotika nechám pro teď na pokoji. Meditace je sice super na úrovni krystalového vědomí, ale ve 3D mu to asi moc nepomáhá stejně. Dále pak ani mně ani nikomu jinému. Ačkoliv je pravda to, že se dějí věci tzv. naschvál, vzápětí se ukážou býti geniálními! Protože když se udělá (nevědomky nebo působením pole z vyššího vědomí) průser a ten se prostě stane, cestičku na projevení se si vždy najde! Tak se to ale děje způsobem, že první okamžik je šok, pak co budeme dělat, pak rychle prvotní řešení, jdeme chvíli spát, druhý den se nám to rozleželo v hlavě a HEUREKA! Ono by se to rychlořešení muselo zvolit tak jako tak a ještě to podnítilo řadu lidí se určitými věcmi zabývat- efektivněji.
Bota, udělala jsem botu a ono to...nějak vyšlo! (raději v práci si vysvětlování, že to bylo dění synchronicity, nechám opět pro sebe)
Na dnešek úleva. Na něčem jsme se přecijen domluvili a vypadá to slibně k pokračování a dodržování postupů.
A teď večeře, vykoupat a chrupkat :D no tak zas brzy ne. Ještě si popovídám s archandělem Rafaelem. Je potřeba něco ozdravit a ošetřit...strýček mi pomůže s očištěním. (Chjo, to jsou Bláboly pro ty ve 3D a neznalé...ale nesměju se. Byla bych samozřejmě ráda, aby každý měl příležitosti a čas na své prožívání krás vnitřního- SVÉHO- světa v srdci. Jenže na jednu stranu nemůžu ani nic urychlovat ani nikoho nutit. Teď se mám naučit si zvyknout na - tu zdánlivou samotu- kdy mluvit se o tom dá jen někdy a jen s někým, abych netlačila na pilu. Kryju si tak trochu záda zčásti předstíraným sníženým sebevědomím, aby mě lidé nečetli jako nafoukance či sobce, neb mám slabinu- stejně jako v experimentu pana Masaru Emota s vodou, zápisem dat do ní a strukturou...tak takto funguji já uvnitř. Pro mě jsou andělé a skvělí lidičkové nezbytní. Jak mi asi bude, když přijde někdo mi nadávat? No stanu se tou projekcí jeho nadávek! Na čas, sice krátký, se stanu doopravdy tou mrchou, co nikomu nepřeje, jen proto, že mi to někdo řekl a dovolil si hanebně přepisovat můj osobní vzorec bytí. Je mi to ale opravdu nepříjemné, pořád přepisovat v sobě něco a teď v mračných dnech moc energie navíc na takové kroky nezbývá. Cítím se pak poněkud..citově zneužitá nebo použitá, to je vlastně fuk. Kolik takových mazacích cyklů jsem prodělala, hm? Ano, umím si brát energii ze Zdroje, jen tak teď existuju celkem normálně :D. Ale ta neodolnost proti zápisům svinstva mě oslabuje.)
Tak jo, jdu, každý krok je výjimečný a důležitý. A buďme na sebe hodní. ;)