Citlivé sbohem kamarádovi..co byl společností zneuznáván, protože se bavil se mnou
Kroutím hlavou, když píšu ty řádky. Ne proto, že se hodlám odříznout. Ale kam ten svět spěje. A nadále strká hlavu do písku před skutečnými úskalími a mezilidskými problémy, které už narůstají do globálních rozměrů. Lidi to potřebují vidět. A znát pak sílu toho, kam ten svět spěje. Aby viděli, že lidská nepřejícnost ničí vztahy, přetáčí naprosto elementární skutečnosti pro iluzi moci a vlády ega.. tenhle vzkaz je nyní důsledek toho, jeden ze znaků, kam ten svět spěje. Přestože vydržím mnohé, jsem již unavená. Cynicky pak říkám: jen si dál hrajte na povýšené a na snobské manýry. Platíte ale strašnou cenou. Ztráta lidskosti a již dnes další generace, Vaše děti mimochodem, trpí osamělostí. K osamělosti se doháníme potom všichni. Z únavy, nedostatku kapacity, časové, mentální, psychické, neboť jako šílení furt někam spěcháme. I ten pitomý našeptávač slov na psaní v mobilu spojuje a nabízí dvě slova - "spěchám energie". Je to jako strojový důkaz, jak je to vžité v povědomí lidstva, že když mám energii, tak můžu přece spěchat a makat nad sto procent.
Na Islandu se jede tak na 40procent, když to chcete matematicky. Ale pouhou existencí stejně dojedou veškerý čas na sto procent, ani méně ani více a mají ten prožitek žití pestřejší a jsou nakonec výkonnější a za menšího úsilí (!) Kouzlo? Ani ne, jen tajemství priorit.
Nyní to sbohem, musí být citlivé, nechtěla bych, aby když statisticky tu máme převahu lidí s pošramocenou psychikou, aby si něco můj kamarád udělal, když ho takto opustím. Ale má na výběr. Když mi třeba řekne, že nevidí důvod, tak to odvolám. Jde mi o to, ho nebo ji nepřipoutávat k sobě a znát skutečnost, že se stále chce se mnou bavit i s riziky, že to bude nesnadné, s tím, že jsem nějaká a lidi tomu nepřejí...lidi, VY tomu nepřejete! Tímhle si podřezávate větev pod sebou, mě se dějí sice neblahé věci, ale budete to nakonec zase VY, komu se to vrátí.
Ahoj, vidím, že se potřebuješ posunout dál. Nemám Ti už co nabídnout v tomhle směru a zbytečně bych Tě odváděla od Tvého směřování. Možná bys později musel hlídat, jestli okolí nenajde na Tobě něco usvědčujícího a to je vězení. Sama jsem v něm žila, pořád pocity, že někdo na mě hledá důkazy divnosti, které odporují něčím představám o tom, co znamená být dobrým člověkem, aby mi dokázal, jak jsem marná. Tohle by následovalo jen proto, že lidi venku vidí, že se spolu přes to všechno poštvávání bavíme a plodí to závist a nutí to člověka být pořád v obranné pozici vůči nim. Je to unavující, ale Ty potřebuješ být na další etapě života při síle. Měj se fajn, ať Ti to v životě funguje a bez úskoků a intrik od lidí.