Dialog s Admitarem

 

Rozumím, že nechceš se úplně odpoutávat od lidí, proto si to děláš, ale vědomě si tím ubližuješ, v doufání, že pak budeš lidem blíž. Ve chvíli, kdy se trochu nad to povzneseš, přijdeš si jako člověk, co druhé využívá a plýtvá jejich laskavostí. To vyvolává další Tvé pochyby ve volbě způsobu uzdravování oné bolesti.

 

Rozumím a soucítím, že nechceš hned odcházet, ale je dále nepřípustné pro Tvou duši setrvávat v lidském formátu. Je to Tvůj osud, sice ho třeba můžeš zkoušet oddálit, ale jeho naplnění se blíží. Jsou to Tvé poslední chvíle za takového uspořádání zkušeností, proto jsi také tolik náchylná k posedlostem po obsáhnutí všeho a všech za jedno vtělení.

 

A když jsem tak daleko a přeci blízko - k jaké technice přiblížení se Tě nabádám? Ty už to víš, ale zdráháš se to přiznat! 

 

ONA: Propojení dechem, propojení telepatií a představivostí a zanechání domněnek, v tomhle vnímání si odlehčit a důvěřovat mu bez výhrad. Pak nebude mysl zkoušet analyzovat rozumově a bránit stylem, že jen blázen a naivka tohle dělá a tak dále.

 

ON: No vidíš, že to jde. A dál? Co teď čteš za knihu? Ovlivňuje to víc než myslíš, ukazuje Ti to skrze podvědomou volbu ke čtení styl cesty.

 

ONA: Jméno větru! Kniha, kterou jsem si již před šesti lety slíbila, že se k ní dostanu. Tedy věděla jsem, že ona vyhledá si mne! 

 

ON: Zase správně! :) A teď se zaměř na techniku propojení s milovanými dušemi skrze dech...a jméno větru. 

 

ONA: To je tak podobné!

 

ON: Nejen podobné, je to dokonce stejné! A ještě vítr patří mezi živly, jaké procházejí nejen Tebou, ale vlastně každým. A teď udělej skrze představu lásky, šťastného pocitu přesun vědomí spolu se mnou na duše, kterým bys chtěla pomoct, dát dárek, propojovat se s nimi a sdílet. Odvede to nutkavé zvyky, až tiky do ztracena. A tak pošleš pěkné energie a ještě si je uvnitř sebe znásobíš. Vyhrnula jsi ze sebe pocity lítosti, avšak nesetrvávej v nich.

Je mi jasné, že to tak potřebuješ si nastavit, bez toho jsi jako loď bez navigace, bez řízení, a pokud tady není úplně posádka, tak se potřebuješ na přechodné chvíle sebeřídit a já Ti předávám programové příkazy. ;)

Jak milovat jasně a svobodně,bez pocitů útlaků na jakékoliv straně.

To jinak vysvětluje Tvé propady. Když Tě někdo souznící neuchopí a nechává Tě bezprizorní, neboť sám nemá šťávu, kapacitu.

 

ONA: Ale tady mi to už vlastně nevadí, přestalo to bolet ...a zármutek? Je pryč! :)

Děkuji za tohle předání!