Dopis pro ...
Vzpomínám ještě na Zákopčaníka a jeho ukazetele, co dnes už těžko člověk při předpovědi počasí uvidí. Geomagnetické pole Země. Když hlásil, že bude neustálené, znamenalo to následující den potíže se soustředěním a náchylnost ke zbrklému jednání a citlivosti.
Od léta vnímám jakési příznaky, hlavně psychického rázu. A zajímavé je pozorovat, když není ten tlak na rozhodování a nutnost utlumit v sobě city nebo emoce kvůli lidem okolo, je mi líp. Jako dnes 28.10. o svátku. Protože tu tlak nebyl. Ale je jiný tlak, zatímco jsme mluvili o geomagnetickém poli Země, jeho stálost nám ovlivňuje tzv. Schumannova rezonance. Ta, když je vysoká, tak se mi daří a je mi i radostně. Jakmile je v útlumu, zase mi přijdou pocity zmaru, že jsem tam, kde jsem byla.
A teď se dostanu k ústřednímu tématu- proč jsem v jakémsi komunikačním extrému vůči lidem a co mě nějak nemile staví do role toho, kdo hlídá, kontroluje nebo snad ..krade? Je těžké si nebrat něco osobně, když se to odehrává na tak niterných úrovních! Jsou to okamžiky, kdy bych raději neexistovala. Co s tím, že cítím výčitky lidí? Ne, příznaky, jakožto reakce nervového systému na sluneční vítr VS magnetické pole Země u mě nebývají fyzické projevy jako bolení hlavy nebo horečky. Je to u mě psychické, ale teda ve fázích útlumu a když je tlak na mě vyvíjen, tím hůř se to zvládá.
Je to tlak energií z kosmu na duši, jakési puzení do více aktivního tvoření, nepokoj vnitřní, snaha nezůstávat s mými dary jen pro sebe, ale fakt tlak na to je projevovat a ukázat lidem, zvlášť pak těm, které mám ráda, ačkoliv jen těžko rozumí mému světu, ačkoliv se semtam dopustí na mě nehezké věci, nemohu si pomoct jinak a nedokážu je přestat milovat... ohromný zápřah na psychiku, že navzdory meditacím cítím smutek a zase nepochopení, ale přesto nemám na výběr, než se odevzdat procesu, abych poslechla hlas mé duše a toho, co shora přichází.