Důvěra a příčiny její zrady
Kdo je ta paní? Co mi chce? Na něco se ptala, ale dál dělá
mrtvého brouka a namísto toho, aby o sobě něco pověděla, když se zajímá o
povídání a sdílení, tak zůstává tajemná. Je to vůbec žena? Proč píše z toho
podivného e-mailu? Naznačila mi, že by mě chtěla vidět samotnou, proč mě a proč
samotnou?
Hele, to smrdí!
Andělé mě varovali před situací, kdy se nechám odříznout
tak, abych byla sama. A proč? Mám ukotvovat také rámec důvěry zde na Zemi,
důvěry, jakou si lidé vzájemně ničili a stále očividně ničí.
Jsou to zkušenosti, velmi zlé zkušenosti, od kyberšikany zpětně
až po hon na čarodějnice, soudní pře a odsouzení, a zase zpět k internetu -
vydírání, ponižování. Snaha vyvolat pochybnosti, nabourat se člověku do
soukromí a sám se nechce ukázat. Vězí za tím program, kdy se snaží vmanévrovat
oběť do nepříjemné situace a vymámit z ní radost, štěstí ze života,
energii a jak se posiluje strach až paranoia, které tu zajisté je už tak dost,
vysílají se zprávy a filmy, kdy někoho úspěšného teroristi napadnou, připraví
jej o rodinu a vše, co měl rád. Začíná se to vždy nevinně.
Je velmi těžké to prohlédnout, takže tady je výzva: Pokud
něco chci, dopředu sdělím, o co mi jde a kdo jsem, zcela otevřeně. Nebudu
pátrat po člověku, jeho identitě a tajně slídit po tom, kdo on je zač, a dál
hrát poker face. Tak se důvěra netvoří! A proto je dnes tolik úzkostných lidí,
lidí v depresích. Mnozí se vzdávají dřív, než se vůbec vydají na cestu
nějaké jejich sebe proměny. Co když se změním ale k horšímu? To je přesně
ta neradost, chybějící podpora, úzkost, jaká vzniká v důsledku zažitých zrad
a z lenosti se k důvěře dokomunikovat, pokud tam z nějakých důvodů
hned nevznikla. Je to práce, je to fuška, ale je potřeba vytrvat!
Ta paní se ukázala být nakonec autentická. Ale bylo potřeba
tomu věnovat čas, dát čas i jí. Navzdory útočícím pochybám na základě vžitého
programu špionáže, pocitu, že na internetu dnes nejsem dost chráněn/a, osobních
údajů to žádá víc, než je pro mne přípustné atd. Je tam strach a zase vyžaduje
dohodu ke spolupráci ho rozpustit. Pakliže najdeme společnou řeč a ukáže se, že
jsme z obou stran vlastně obyčejní lidé bez postranních úmyslů a jinak s obavami
ze zneužití na poli kybernetiky, spadne z nás tíže, spadne nám kámen ze
srdce. A i se zasmějeme, že jsme se hloupě a zbytečně báli jeden druhého.
TAK AŤ! Pomáhejme si v tomto rozpouštění úzkostí, odbourání
strachu něco říct, aby to nemělo náhodou neblahé důsledky.
Čekáte na průchod lví bránou? TADY HO MÁTE! Je přímo před
Vámi, jde o možnost, kdy záleží, v jak hojném počtu lidí ji hodláte využít
a nezneužít! Nepočítejte v žádném případě s planetárním vzestupem
planety Země, pokud znevažujete jeden z pokladů úlohy duší vtělených zde. Pokud
zneužíváte důvěry. Pokud Vám byla důvěra dána a Vy strojíte úklady člověku,
který Vám ji dal, přesto ničíte a stavíte se přímo do protisměru toku
vesmírného zákonu - úmluvy v utváření důvěry a nepodporování zrady.
Je jednoduché naoko žádat pomoc nebo vyslovit touhu si
povídat, když za tím je obyčejný cíl zjistit, kdo je ta osoba, jestli si
potvrdím domněnku, že je to občanským jménem ta nebo ten. Přitom čekat, až se
mi povede vypátrat a potvrdit si to, tak ji odříznout, aby byla sama a lehce
zpracovatelná a naplno se do ní pak fyzicky pustit a vyčítat, deptat, ničit jí
život a veškeré štěstí, které za celá léta tak pracně budovala. A využít
následně každou příležitost, jak ji poškodit, jak ublížit. Zkoumat, kde jsou
její slabiny. Ale něco povím - já ji tam nehodlám pustit (ani tu osobu, ani
paranoiu)! V tomto záměru ne. Abych se dočkala v nejlepším případě
kázání, jak jsem něco zase dělala, co jsem dělat neměla a skrze to mě deptat? Tak
se důvěra netvoří. Abych byla popotahována za slovíčka? Ať je jasno - Tuhle hru hrát nebudu!
Byla jsem vychována tak, abych nikomu nevadila. Dnes vím, že
nevadit pořád a zajistit, aby to tak zůstalo vzhledem ke všem, není
uskutečnitelné. Protože pak se vzdávám vlastní síly, zkušeností a života.
Nemohla bych tvořit nic.
Byla jsem vedena k tomu, že nemám být tak sdílná. A
proč? Dnes existuje vícero možností, jak se důsledky sdílnosti, od jaké jsem
byla odrazována, mohou vyvinout. A teď čekám, jestli si dovedete darovat
důsledky příjemné! A zapomenout a vědomě odpojit koncept zrazování v zájmu
nakradení energie (jaká by Vám, darovaná dobrovolně, mohla ovšem přijít v násobném
množství!), v zájmu dále utišení sžíravé závisti a obviňování a souzení,
jak jsem drzá a neomalená, že jsem vědec nevědec, blbec pablbec :-D a dál
malicherné ztrácení energie a času slovy marnými, které mají ublížit a vzít
chuť do života. Tak už to proveďte, již není na co čekat - nyní je okamžik
světla, záblesk pravdy v utváření důvěry. Sdílejte volně, zapomeňte na
závist, snahu druhého potopit, nebo soudit, abych byl/a zajímavý/á, když se
dozvím, že sousedka si nosí týden staré ponožky (například), to nikoho neuživí
a život neobohatí. Ani můj ani ničí jiný. Stejné je to se snahou zajistit, aby
dotyčný/á jménem konkrétním nemohl tvořit, zajistit mu/jí, aby byl tzv. zničen,
jak to můžete vidět ilustrováno v mnoha akčních filmech typu hrdina
člověk/umělec/vědec má úspěch, který mu hatí teroristická organizace nebo
politické spiknutí.
A tak dost už toho! :-D Před námi je jistě jedna z možností právě
ta krásná a jedinečná cesta...Kdo chce dát si příležitost a už se pustit
paranoiy? A jak poznáte, že jste byli úspěšní v rozpuštění strachu?
Dostaví se klid, úleva a příliv radosti ze setkávání s dalšími lidmi,
kteří jistě neméně bojují se stejným strachem právě tak, jako VY nebo já. Bude
Vás to občas pokoušet, pak to odezní, pak opět postřehnete, že jste se nechali
unést projekcí toho programu zrazené důvěry. Nepodlehněte, ale konfrontujte
dotyčné, s jakými máte potíže jim důvěřovat, aby prozradili záměr.
Vyčkávejte, jak se projeví, v tichu, ať je neplašíte. Mějte na paměti, že
mohou mít tytéž potíže, jako VY. Až se to ukáže, že jste jeden druhému neškodní
a celé jste si to dělali v komunikaci a důvěře příliš těžké, uleví se nám.
A pak se společně zasmějeme. Ve vzájemném pochopení a úctě.