Dýchání a transformace strachu
Dýchat. Dokud člověk nejedl (Duše K Vědomé početí
2:22:33). Koncept mysli rozvíjí strach a had pravil, že lidé se jich začali
bát, a tak se hadi schovávají. Dřív byli lidé veselí, kde se vzal strach? Co
hrálo roli ve vzniku strachu? Jídlo, člověk nejedl, člověk dýchal a byl spojený
s jednotou.
No tu máme odpověď. Tělo se vším možným snaží úplně oddělit
od strachu, vynechat jídlo, vynechat mysl a jenom plout. Toť síla, která mě
odrazuje od jídla a nutí omezit pečivo, maso, zmenšit porce apod.
Tlak v ramenou, příliš starostí, snaha je opustit,
shodit ze sebe. (den 2.7.2019)
Jdu se podívat na téma zatmění Slunce. Včera se na balkoně
na sluníčku ze mě nořily informace, hodně ucelené, které charakterizují můj
postoj k lidem a jak se ten postoj mění, v závislosti na čem - je to
na pocitu přijetí, toho, že se lidé nezlobí na mou existenci, že ji tady mezi
sebe přijímají. Když to není, tak ukazuji rovnou důsledky a to často může
mnohým být nepříjemné stejně jako silný Shumannovský výboj. Který zase 2.7.2019
byl hustý.
Pro lidi, kteří se mě snaží zbavit, přitom se tváří jako
kamarádi, tak se u mne nastartuje podvědomý proces, který je ještě víc natlačí
do přesvědčení, že jim vadím. Prostě to skryté, neřečené, co nechtějí se ode
mne dočkat, toho se zrovna dočkají, zkrátka to začnu dělat a vidím, že původně
mi to nepatří, původně to nebyl záměr tak jednat. Ale vyhánět mě odněkud a
snaha mě někam nepustit vyvolá to, že se naliji se svým bytím tam, kde zůstalo
zrovna volno a není hlídáno, přitom ani tam to ten člověk nechtěl. A jako na
potvoru je má duše obrovská, takže velmi snadno se dočkám odhalení a výčitek
typu "Ta se cpe všude, ta nesmí nikde chybět, té nic neujde!"
A projevím se v tom poli tak jako zvláštně, skoro
magicky, kdy narušuji jakýkoliv tradiční rámec okruhu té společnosti/lidí, pro
to pole, kam mě nechtěli pustit - tak jim to jaksi popřu. Takže vyhánět mě skrytě
ani otevřeně se nevyplácí. Přijetí ...a přijetí mého působení je tu pro lidi na
Zemi největší test. Jen někdy dělám ústupek - když a dokud tomu konkrétnímu člověku
důvěřuji a mám ho ráda. Pak se bavíme o způsobech projevení, aby jemu/jí v tom
nemuselo být výrazně nebo vůbec nepříjemně.
Ale po tomto uznání a sluneční koupeli se mám báječně.
Příznaky hlavní u mě se pojí s částí o výživě, a proč mě to jde k práně
víc než dřív, tak souvisí právě s dechem a s rozvolněním energií v těle,
odbourání naočkovaného strachu kdesi v minulosti, se kterým už si nechci
nijak dál tykat, aby mi na zdraví napáchal později škody.
Další příznaky pak jsou "chuť mít inspiraci a zářit" a "nepoddávat se
beznaději a vzteku". Jako bych vzývala Vesmír, ať mě pojme celou a já jej. (den
2.7. a 3.7.2019)
A mihlo se mi i to, že tělesně je konec, že se odpojuji, během
přenastavování z předchozích tří týdnů. Uprostřed neinspirace a nudy,
pocitu bezcílnosti, beze smyslu žití jsem vyčkávala na jiskru, co zažehne a
ano, mám inspirovat a zářit a poslat do háječka beznaděj a vztek. Změna v péči
o emoce i okruh rodiny a přátel. Větší uspokojení přináší místo jídla samotné
dýchání a prožitek volnosti v dechu. Co nejvíce se do něj uvelebme. Stejně
jako dech je pro mě důležité něco pěkného dělat a sdílet. Co je pro vás
důležité stejně jako dech?
Další chování a jednání již nikdy není motivováno strachem ale vědomým
uznáním, že už by ten strach tu byl, avšak nevolím jeho cestu. Volím cestu
proudění, plynutí s dechem.