Energie a přepětí I.
Potřebujeme slyšet v případě, kdy se dopustíme chyby, že je to lidské chyby dělat a že je možné na ně nazírat jako na přínos, možnost se posunout, něco zlepšit. Je načase opustit rámec studu za nedokonalost, zavrhování sebe sama za to, že jsem se chyby dopustil/a. Přemostění od tohoto schématu k uvědomění a detekování chyby, opatření ke zlepšení a jdeme dál!
Již žádné váhání o vnitřní kvalitě-nekvalitě duše/člověka!!!
Jaká svoboda, že? Úleva. A snáz se odpouští chybným vzorcům z výchovy, jakou se na nás podepsali rodiče.
Bod další – vaše nemocnost. Letošní zima byla nijaká, mráz krátce, sněhu málo, slunce jen chvíli a to o těch mrazivých dnech. Ale to není jediný faktor, který vás položil do postelí na minimálně týden. Vždycky se vám z toho vyklubalo zánětlivé, bakteriální onemocnění a na všechno antibiotika… všechno vám začalo na „nemůžu to rozdýchat“ (rýma, průdušky), „nemůžu o tom mluvit, nevyřčené emoce jako zlost“ (ztráta hlasu, bolest v krku), bolest hlavy a celého těla (moc starostí, málo radostí) a boj, zápal a realizace nikde (horečka). Všechno to jsou projekce, neboť si z hlediska slušného chování nedovolíte naplnit vlastní duševní potřeby, byli jste naučeni je potlačovat. Myslíte si, že něco stvoříte inspirativního, když jste si nechali vzít dětskou radost a bezprostřednost?
Já se tomu celá léta bránila, aby mi ji systém vzal. Dnes vím, že se toho nemusím bát, že bych o tento dar přišla, protože v tomto ohledu se nehodlám měnit. Rozhodnutí a vůle.
Proti čemu apeluji, abyste to konečně uchopili a přetvořili v uzdravující potenciál? Proti negativnímu poli tvořeném v rámci pomluv. Vašemu hlasu a krku se neuleví, pokud budete pomlouvat, křivit slovo a manipulovat s informacemi. A v takovém dusnu se pochopitelně věci rozdýchávají špatně.
Možná si někdo pomyslí, že jsem mimo realitu, když si raději povídám se Sluncem a kytkami namísto lidí. No a co? Pokud u lidí v komunikaci narážím, pak aspoň v jiných říších se cítím šťastná a vítaná. A to je pro mne nosná podpora, když ji nevidím u lidí. Hledám stále střed, kdy zas nechci upadnout do zavrhování lidí a opovrhování jimi, nejsou všichni stejní, naštěstí. Jen občas více potřebuji než kdy jindy najít někoho, kdo má pochopení, kdo nebude mít potřebu vyvracet skutečnost či hodnotu mých citů – zde pak je možnost k rovnovážnému zdravému vztahu. Pokud mi člověk neopovrhuje emocemi, pak já nemusím a nejsem nucena opovrhovat jeho činy a přístupem. Hledám u lidí tu citlivost, která se vyplácí!
A k tomu mám přání vás, lidi, nasměrovat. Obohatilo by to vaše prožívání, vaše životy, našli byste skutečný poklad. Jenže pokračovat se dá pouze s těmi z vás, kdož si bude také toto přát a chtít to sám po sobě. Nucení nemá smysl.
A s Bohem to je obdobné a předáváním informací také, nebudu se nutit do komunikace, pokud ji tak necítím. A nebudu se nutit do opisování toho, jaký vztah s Bohem mám mít, pokud to tak necítím, nebo jsem k tomu nedošla. Zato existuje možnost, že dojdu k něčemu jinému, s jinými kvalitami a i tak to bude krásné a upřímné, pravdivé.
Nakonec mi plyne z toho všeho – pokud předávat informace, tak hravou podobou. Lidem prospěje si vzpomenout, co to znamená hrát si jako děti. Nastává okruh poznání, pro nějž je spíše ochuzující, pokud ho podrobíme vážnosti a serióznosti. Jen to bezprostředně bez soudů prožít, procítit. Užít si tu hru. Okruh poznání a světa pro nezbytné odlehčení se. Dává to svěžest a sílu a odvahu se nad chmury povznést.