Energie a přepětí II.
Žhnu, pálím, protože to nejde jinak. Od včera je to jen samé Elon Musk a Tesla. Řeším energii, pociťuji pulzní, skokové nárůsty a následkem toho se přehřívám, také uvažuji vyměnit červené šaty za modré a vpíjím se do chladivých modrých odstínů, co mé oko postřehne.
Silná realizační touha a transformace.
Zaprvé je nutné projevit rámcově, co se děje energeticky, mezilidsky a projevit vzkaz obdržený od Světelné Galaktické Rady.
Zadruhé se má uskutečnit několik odkazů najednou. Týkají se jednak zacházení s informacemi, jaké člověk obdrží, jak je potřeba změnit přístup a postoj k novým informacím, neboť je nanejvýš nutné říct deformacím slova STOP!
Takové informace navazují právě na mezilidské vztahy pracovní, přátelské, rodinné, ale i ty kulturní, potažmo náboženské. Přes celý víkend se něco navalovalo, teď mám právě stav AHA momentu, kdy se to má vypsat. Rozdělit pozornosti.
Co udělám ve čtvrtek? Už si dopředu chystám projev, jaký bude záviset na tom, jak se lidi zachovají. Třeba si o něj přímo řeknou, pak jim to předám černé na bílém. A když ne, zůstane to jen rámec, další krok procesu v jednom obrovském kolosu, co ten svět, pro Zemi to znamená.
Fajn, jestli lidé mají potřebu mě vnímat jako ustrašenou chudinku, co se bojí křivého slova, nechť to jejich zůstane, mají-li tu potřebu a touhu. Není to však o mně. Jen vidím, jak se člověk a lidský druh usilovně snaží o rozvoj, nicméně je krajně znepokojující, jak k tomu přistupuje, chtěl by rozvoj, ale není ochoten měnit mentalitu, přizpůsobovat ji tak, aby se mohl konečně také duševně vyvíjet v souladu s proudem nových technologií a pokrokem. Stále trvá na starých paradigmatech o rozmýšlení, čí je to vina a jak obviněného ještě pomluvit, jinak vytrestat, než aby se jen stroze řeklo, jaký je postup a další opatření.
Nebaví mě se na taková představení koukat.
Protože je škoda, když by jistí adepti zmáčkli na označeného druha-oběť tlačítko DELETE, aby dotyčný v tu ránu přestal existovat. Kolikrát je jasné, že obětí bývá i člověk s kvalitními vlastnostmi. A teď přijde ta obrovská arogance a nabubřelost, pýcha nějakého „vedení“, co toho poctivce a dobráka jenom vymaže. Arogantnímu SNAD někdy v budoucnu dojde, že udělal sám chybu, že už konečně to přiznává, že i jeho úsudek mohl být lidsky omylný.
Dobří lidé v blízkosti takových usurpátorů energie nemohou déle setrvávat, ani není v jejich zájmu takové koncepty spolu-ne-žití podporovat. A proto dobří lidé odcházejí!
Mám takové přání – plynout v toku. A to pro všechny, aby se mohla nastat harmonie, tvořivé výsledky, a v poklidu jen žít.
Kromě tohoto, je tu otázka o slovu, lidech a o Bohu. Názory. Teď mějme jedince, který by měl něco psát a říct o Bohu. Už vás to pobouřilo? Jestli ne, tak je to dobré, jestli ano, zatím to není špatné, špatným se to stane, až kvůli tomu začnete konat něco, co má někoho ponižovat, poškodit či jinak šikanovat. Takový člověk k Vám totiž přichází s vírou, že se chce jen o něco podělit, třeba o jiskru štěstí a lásky – akorát ti z Vás, co jsou pobouření, tomu věří příliš málo, ne-li vůbec.
Tedy o Bohu, tam ještě mám něco vykonat vzhledem k tokům informací, ale je to zase proces, vyžaduje čas a trpělivost. Už přestávám žhnout, mé kanály se zbavily stavu přetížení. Ale předám kus. Možnost být blíže Bohu, často si ji blokují lidi sami. Pak je pro ně extrémně podezřelé, pokud od někoho slyší, že mluví s Bohem. Nicméně, dělají to všichni, každý svým způsobem, někdo nevědomě, někdo cíleně. Ti z Vás, kdo se necítí hodni – všichni jsou před Bohem rovni a všichni jsme hodni s Ním komunikovat. Stačí rozhodnutí, chtít to sám po sobě. Chtít sám po sobě se naučit komunikovat s Bohem vědomě.
Když už se odvážíte, můžete se dostat do stavů mysli, kdy se cítíte hmm…od každého něco – zamilovaní, opilí štěstím, šílení, šokovaní, naštvaní, celkově pocit, že absolutně NIC není normální. J
To je v pohodě. To přejde. Čeká Vás naučit se pracovat s těmito stavy a umět s nimi vhodně naložit, dát si čas a trpělivost je vstřebat.
Hlavně se neplašte zbytečně a předčasně, že Vám to nějaký šajtán/ďábel našeptává. Nejhorší smrt je z vyplašení. A proto, když zapojím logiku vedle emocí strachu, že udělám chybu, že se vydám špatnou stezkou, si mohu dovolit se na chvíli zastavit a rozjímat. Najít nit a také víru v SEBE. V tom, že se umím rozhodnout správně. Že mám Nárok si budovat vztah, speciální vztah s Bohem.
Co o Něm říct – napřed překroč vlastní omezení a hranice středověku typu „nechej si to pro sebe“ a přejdi k novotvaru „sdílej otevřeně a autenticky“. Dále si vytvoř vlastní prostor, kde budeš moct v klidu rozjímat, modlit se. A modlitbu nevidím v rámci úkonů mechanických, ty vnímám jako doplňkový rituál. Modlitbu…vnímám jako proud energie, energetickou výměnu já-srdce a pole. Všechno v Bohu a Bůh ve všem. To je jediná pravda, pravdu nelze zničit, destrukce se jí netýká. Kdyby mi chtěl teď někdo oponovat, má reakce bude jen prosté pokrčení ramen. Na to není co říct – no tak to, člověče, máš takto, já to třebas mám jinak – no a co?
Jen jsem zkusila předat inspiraci vědomí nového věku, reálnějšímu a autentičtějšímu prožívání a žití s Bohem. Říkáte někdy pozdrav, když se loučíte ve významu napořád – „buď sbohem“ (s Bohem). Ano, to bezesporu můžu.
Vytvoř si vlastní prostor, kdy znovu nalezneš soběstačnost, pokud jsi žil-žila v závisejícím vztahu na někom. Často není jiná volba, než opustit dosavadní způsob života. Ale výsledek za to stojí.
Až někdo bude tvrdit, abys nevěřil/a v to, co vnitřně naciťuješ ve vlastním tichu, je to snaha zhoubná pro rozkolísání víry v Tobě. Je to test, pak musíš odolat napříč tomu, že je ve vztahu mezilidském k Tobě z rodiny nebo blízký přítel. A současně je to lest, neboť je mnohem snadnější a pochopitelnější, že uvěříš radě od rodiny, přítele než někoho dalšího zvenku. Ale TY jsi TY, uvnitř sebe. Máš mít sebe na prvním místě a nic to nemá společného s pýchou nebo sobectvím. Přítel nebo spřízněná duše z rodiny se může mýlit vůči Tobě nebo komukoliv jiném. Vůči sobě samém-jediném je schopen nést pravdu v sobě, ale už ne do druhého za něj. Za někoho jiného z těchto věcí nelze udělat nic.
Protože funguje automatika světelnosti, když ji objevíš v sobě, najednou je snadnější ji nacházet i v druhých lidech, potažmo láska k sobě vede k rozšiřování možností, jak ji dávat i druhým. Pomoz druhému, pomůžeš tím i sobě – lepším pocitem ze sebe samotného.
Boha nelze uchopit do přednášek, do knih. Co předávám, jsou vždy jen fragmenty, střípky poznání, o jaké se jen dělím, není to jen ze mě, jen sloužím jako nástroj, který si mimochodem ono multikanálové vysílání s Bohem užívá. J Předávané znalosti tak v mnohých z Vás probublávají nesměle na povrch, aby se projevily a VY si je mohli uvědomit. Jdu to zesilovat. Třeba tím něco usnadním. Každopádně pevně věřím tomu, že tyhle fragmenty rovněž mají účinek. Jak s nimi naložíte? Nezbývá mi v tuto chvíli nic jiného než věřit, že s nimi naložíte způsobem moudrým, opustíte okruh hádek, válčení mezi Vámi, jaké jste si v historii lidstva kolikrát natropili.
V novém vědomí to znamená absenci mechanismů jako ztráta reputace, hry na oblíbenost, zkrátka všechno hezké se naučme opět projevovat a to nemilé zkusme projevit způsobem, který uleví a neublíží.
O Bohu…děti jednají spontánně. Já třeba léta pracovala na tom, abych se o dětskou spontánnost nenechala připravit, odolávala jsem deformacím od systémů a pouček, jak mám být a cítit-necítit.
Samozřejmě si to vybíralo také jistou daň, mé výkyvy nálad jsou občasným a dočasným jevem, kdy se vyrovnávám s rozpory chóru mého srdce a nehezkým děním „venku“. Používám toho jako nástroje, kdy zvýrazněně tímto apeluji ve smyslu „pokud nechcete snášet mé výkyvy, naučte se být jemní“. Protože jste ještě nevystoupili ze vzorců „vydírání“, pak na Vás musím nejprve promluvit také jazykem vydírání- tak pro začátek je potřeba udělat první krok, abych to dál používat nemusela. Taky mi to potrvá, než se na daný okruh lidí naladím a má důvěra k nim se znovu začne upevňovat.
Je toho mnoho. A informace přicházejí ve spirále, okruh se rozšiřuje.
Jako dítě jsme komunikovala s rostlinami a Sluncem, dnes jsem tuto komunikaci oživila. Je to pro mě nosný datový tok, pokud nejsem v období spřízněnosti s lidskou rasou. To poznám – nejde mi komunikace, když chci něco předat, sdílet, je to člověkem zdeformováno, překrouceno a nakonec použito proti mně. V takových případech se od lidí distancuji, vím proč, protože v těchto podmínkách netvořím, ale mé snahy něco spíše znetvoří. Čím dál jsem od lidí v takovém období, tím lépe. Nebo mi do klíčového projevení přijde situace, kdy se mi tok přeruší! Ale to je působení matrixovského rámce, který mi nechce dovolit „víc“. Viděla jsem to už mnohokrát, byla jsem zabržděna těsně před realizací, těsně před cílem, jen abych nemohla projevit skutečný záměr a druhé straně se to dostalo v osekané podobě, kdy je to nedokončené, nedomluvené, takže se to dá překroutit snadno a pochopit různě taky snadno. Takže funguji převážně skrytě, zájem překryju jiným, matrix si myslí, že mi jde o něco jiného a pak mi to projevení projde! A lidé si často pamatují hnusné. Když je ale pozdravím s úsměvem, je to bez reakce, neslyší na to. Jen si pamatují hlasité bouchnutí dveřmi – byl průvan a mé bouchnutí interpretují lidi jako vzteklé, afektované mlácení – úmyslně. Zbavte se toho, prosím, je to zbytečné a uznávám, jsem z toho opravdu unavená. Vždyť to bylo let, kdy jsem byla nařčena z křivých úmyslů, zatímco já se vzpouzím jedině těmto nařčením. Dám najevo, řeknu to STEJNĚ a stejně si to povím! A pak zmizím, protože tím pověděním, posláním do éteru, zvědomněním najdu klid.
Kamarádství samotné může znamenat nástrahu. Ale také pomoc a podporu. Záleží na tom, jak dlouho chci a mám čekat, abych si zvolila – to lepší. A také si to lepší chci volit. Vždy a bezpodmínečně.
Z pohledu kosmického je láska jednoduchá, že to jednodušeji ani nejde. Z pohledu mezilidského je akorát zatížena zbytečnými dramaty. A tak je to i s kamarádstvím, žárlivostí.
Bůh je. Já jsem. JSME.
A jestli chcete posílit vědomí Boha, pak se zapojujte. Ale spíše stylem uvědomění, prožití a přiznání si skutečných motivů, proč a co vlastně zde na Zemi děláte. Na to bych navázala na jiný motiv předávání informací a tak vůbec, strachu informace předávat, iluze zesměšnění. Zesměšnění…no je to s ním tak – ono neexistuje, dokud mu nedám definici pozornosti a významu dle pocitu, který nevnímám jako hezký. Když jsem řešila vlastní nejtemnější stránky, tak od osoby, na které mi záleželo, to vadilo nejvíc, prociťovala jsem chvění v břiše, nohách a na patře jazyka. To byl její vlastní jed, jak jsem si uvědomila s odstupem času, ochromení.
Nedejte se ochromit. A znovu říkám, od blízkých je to nejvíc nebezpečné a bolestivé, energeticky náročné. Řekněte jim: „Jestli ti nesedím, stačí říct, potom buď s Bohem.“ A nenechte se vysávat. Jestli je to v rámci ublížení, poznamenejte A co když se následkem Tvých slov změním – jenom k horšímu, budu se bát ran osudu a nebudu si už vůbec od nikoho pro samou bolest a nedůvěru ani chtít poradit?!
Potom se musíme rozloučit, příteli. (toto je ukázka světelného akčního překladu z Koránu, kdy se říká o zabití..myslí se zabití ve významu odloučení se, zapomnění, zvlášť pokud Vám to umožní zapomenout a odpustit..a odpouštět zde je nezbytné).