Jak se nestat otrokem slov
Pročítám článek o používání slov a jejich výběru v závislosti na tom, jak je duše vyvinutá. Pokud duše již dosáhla vysoké úrovně vývoje, pak údajně nepoužívá sprostých slov. Okamžitě mi dojela dalekosáhlost tohoto tvrzení.
Protože:
1) Máte-li touhu být stále lepším a lepším člověkem, utváří toto posouzení na Vás tlak a Vy vnitřně cítíte, že si ho nepřejete.
2) Ve skutečně vysoké úrovně žití- duševní či duchovní vyspělosti nemáte zapotřebí se nechávat spoutávat těmito tlaky.
3) Jména, názvy a pojmenování té stejné věci, například části těla různými způsoby je pouze lidský výmysl, stejně tak jako přiřazení toho, co bude považováno společností za označení odborné nebo označení vulgární. Jde o hru na slovíčka. Z vlastního pohledu to neuznávám.
4) O povaze, brutalitě nebo naopak vznešenosti slova rozhodne samotný záměr nesoucí vibraci. Je rozdíl, když slovo "kráva" použiju jako úlevu nebo jím směřuji s úmyslem někoho hanět, ublížit mu urážkou. A tady ta hranice je opravdu tenká. Mám čas v běžném životě to řešit? Jistěže ne! Tak se odmítám zatěžovat tím, jestli to mělo nebo nemělo vysloveno býti, ale jedno je jisté - pokud takové ze mne vypadne spontánně, asi to moje nervy tak žádaly v touze po uvolnění se, no ne? :-D
5) Podobně jako s ostatním psychologizováním, jak dám ruce nebo nohy během rozhovoru s tím daným člověkem, pakliže si to začnu uvědoměle hlídat, stejně nedosáhnu výsledku přirozenosti, neboť tím se přetvařuji a blokuji přirozený tok informací. A pak budou rozhovory skryté manipulace daleko rafinovanější, neboť ona manipulace nabyde ještě lepší zdatnosti ve skrývání! Proto nesouhlasím se školeními zaměřenými na vystupování, co se oněch gest týče. Já chci svobodu projevu, ale tak, aby mě někdo zbytečně neanalyzoval (když se poškrábu mimoděk na bradě, že to znamená...apod výmysly - to totiž znamená úplně jednoduše "lechtá mě vlas jdoucí pod bradou a nic víc!"), ráda bych se vrátila k rozhovorům více bezprostředním, abych nemusela analyzovat složitost dnešního užívání, co a kdo a jak že to myslel.
6) Ve výsledku analyzovat slova dle úrovně vývinu duše je zcestné. Neboť z bodu 3 plyne, že to je společenská hra na touhu být dobrý. Obecně závisí používání slov a jejich zbarvení na tom, jak se člověku daří v životě, jaké má rozpoložení. A třeba je v pubertě a z obav, aby nebyl out, tak každou větu začne "vole". Mí nejbližší mi potvrdili, že v období deprese jsem daleko častěji byla výbušná, nervní, nadávající na jakési danosti osudu a frekvence užívání vulgarismů vzrostla, až se to pánskými a dámskými přirozeními hemžilo...Čisté vyjádření pocitů zoufalství a že s tím nemohu nic dělat. Díky tomu, prostě bez soudů, že jsem teda špatný člověk, když tak mluvím, naopak se mnou tito lidé zůstávali a pochopili, že volám o pomoc, dokázalo vyřešit více než mentorování o slušné mluvě. Stejně jako skutek dokáže mnohem více než slova.
7) Nehodlám ztrácet dlouholeté přátelství kvůli "jedné krávě". ;-) Vždy jsem byla bezprostřední, přímočará a taková zůstanu.
8) Samostatná kapitola je mentální nastavení Čechů. Kdo si nestěžuje? Přepólovat pozornost od tíživých záležitostí k příjemnějším by pak mohl být první krok ke změně.