Jak se žije s krevní skupinou AB? (I.)
Zdravím, pohnutky k napsání tohoto článku nebo takové úvahy vznikly na předchozím čtení jiných článků o krevních skupinách, jejich rozdílnosti v podání názoru (nebo zkušeností či jen vyhodnocení statistik), dále vlastní meditace skrze DNA a na co jsem přicházela a též nedávno lékařsky potvrzené mé silné tušení nabité právě v těch meditacích, že jsem nositelkou této krevní skupiny.
Opětovným porovnáním a analýzou mých zkušeností mě přišel nápad hezky po svém sepsat, co to přináší, a protože jsem spíše člověk optimistický, tak nalézám zatím výhody, tedy aspoň dokud používám dovedností, které mé tělo udrží zdravé a vitální do vysokého věku. S čímž se mi nachází další směřování interakcí s polem vědomí planety Země, kde bych snad konečně zapojila i druh bytostí zvaných lidé. Nemám překážky a zábrany to podniknout, ale než se vrhnu do analýzy a rozebírání krevní skupiny, je potřeba v plném rozsahu uvést mé motivy.
ZADEJTE VSTUPNÍ PARAMETRY, píše mi paměťová obrazovka vlastní mysli a projekce vtělení kosmické lodi (ale to je zase jiný příběh a je hlavně několik milionů let starý, možná víc).
OK, tak ty parametry jdu zadat. Všude se šíří informace, jaké slouží výhradně a jen k orientačnímu účelu. Je potřeba brát na vědomí, že se s těmito informacemi nikdy nelze na sto procent ztotožnit, jak již bylo sděleno, jsou to krátké a orientační útržky komplexních věcí a nespočetného množství údajů. Je to statistika, a pokud si z toho jednotlivec má něco odnést, tak je určitý náčrt a je jeho volba, jak moc se bude chtít do nabízené šablony vměstnat, najít se v ní přímo (ale to nedoporučuji), nebo raději pátrat po společném a odlišném od šablony v sobě a postupně se ukotvit v kráse takové, v jaké jsem a nesnažit se za každou cenu to opravovat, děsit se, že to tak nemám, že nemám NORMÁLNÍ J šablonu v sobě. Snaha rovnat sebe do šablon se rovná rozvratu přírodní rovnováhy a ničení diverzity.
Podle inspirace, jakou tu zkusím utvořit, si můžete každý dle vlastního cítění a vnímání pomoct, no záleží, jak a na co jste ochotni se vydat, a na vaší připravenosti pro životní rozvoj nebo cestu. A tudíž mi přijde pro očištění astrálního pole Země a lidských strachů konstruktivní odhalovat a zveřejňovat „temné“, je důležité čas od času se věnovat tématům životně základním a jednoduchým (ony jednoduché nikdy úplně nebývaly, ale mohou se tak stát). A jako završení ukázat NA SOBĚ a skrze vlastní zkušenosti, jak moc to sedí či nesedí s tím, co kde se můžeme načíst. Tohle porovnávání beru jako proces možností, mám klíče od brány dalších tisíce poznáních těch tisíce lidí, co se rozhodnou pro podobné naciťování životních směrů DLE SEBE a tvoření něčeho nového. Pokud vám brání ostych nebo nemáte čas navíc a ten zbylý nechcete mrhat u počítače, piště si deníky pro sebe, deníky vlastních postřehů. Samozřejmě můžou ti smělejší z vás dávat postřehy třeba na vlastní blog. Obohatíte tím sebe a pole těch, co začínají řešit změny uvnitř sebe. Dneska to vlastně dělá každý, mnohdy za peníze. I to je v pořádku a přijatelné. Já si však tuhle cestu nezvolila. Žiji tak nějak uprostřed, práci mám poklidnou a přitom v harmonii s tím, jak jsem našla užití osobního potenciálu ve firmě a klasicky na hlavní pracovní poměr. Živnost si zakládat nechci, papírování mě naopak blokuje, což je bod, na který v případě životních rozhodnutí beru ohled. No, také je pro vás užitečné, najdete-li si takové body, na jaké se necítíte jistými a jaké vás zatěžují, s ohledem na ně volit to své.
Čas od času něco vyplodím, zejména, kdy už to téma a pocity s ním spojené se pevně ukotvily a zintenzivněly natolik, že jimi mohu přetékat, takže to poznám, že nastal správný čas pro ventil a inspirování okolí.
Takže hodně zdaru při vlastním tvoření, meditaci, realizaci sebe samých – třeba stylem vlastních zážitků a poznání. Pak následuje analýza a fáze ukotvení, aplikace do uskutečnění a inspirace pro druhé. Tedy i vy se můžete podělit anebo sobě sdělit či zaznamenat pocity ze života, pokud jste 0, A, B, AB krevní skupiny nebo si zvolíte jiné téma (třeba mozek a že existuje tisíc a jeden způsobů vnímaní i víc a že každý mozek je unikát).
A tak pro poznání sebe ale i okolí, skutečného poznání, jaký ten další člověk je – a opravdu tím nemyslím, jestli má mercedes nebo blonďatý melír, je na mateřské se čtyřmi dětmi nebo bezdětný a svobodný. Svoboda je jinde. Uvnitř a ve volbě sebeschválení, na jaké nemusíte čekat zvenčí. V oblasti bez negativního souzení, pouze prosté dětské sdílení má šanci se přirozeně prosadit. Chcete si ji dát?
Já se ve skutečnosti ptám, JAK se žije matce se čtyřmi dětmi, jak se cítí, co jí to přineslo (a to spíš orientuji pozornost na přínosy než na to, co jí to vzalo, pokud ona nebude mít sama potřebu si odlehčit vypovídáním se ze starostí), jestli si může dát meditaci a je jí schopná třeba ve sprše, když to děti těsně před spaním časově trochu neumožní a člověk místo ponoru do meditativního stavu usne jak špalek. A jestli toho manažera při opuštění práce a beznadějného úpadku do depresí už navštívil archanděl Rafael nebo Azrael (utěšitel). To mě ohledně vás, lidí, zajímá! Ptám se na příčiny, na motivy a vaše schopnosti z daného vytěžit dobré věci. Ne to, jestli kouříte Petry lehký nebo Sparty. Už se mezi vámi našli ti, kteří tvrdili, že se o lidi nezajímám a já jen odpovídám – povrchně ne. To se skutečně nezajímám, ale tam, kde je sdělena potřeba hloubky, potom mě to aktivuje k činnosti a zájmu, avšak hlavně o onu hloubku, ta se potřebuje vyjevit a harmonizovat.
Ještě pro zasmání sobě, co jsem objevila za vlastní konstrukt a na čem občas potřebuju víc našlápnout je: JÁ SAMA! 
Ano, dříve jsem podle toho žila až v přílišné míře, v takové, že jsem si nedovolila vydechnout si, zastavit se, odpočinout si. Měla jsem cosi jako klasický duševní workoholismus. Dnes jsem si prošla vymezováním se, takovým, co se mělo odehrát v pubertě, ale nebylo to možné, prostředí v tu dobu bylo natolik v disharmonii s mým nastavením, že ty kroky by byly příliš riskantní a doslova by mě připravily o aspekt rodiny, tedy toho, co z něj ještě zbývalo. Proto jsem to provedla až o desetiletí později, kdy už dopady mých vymezení nemohly nic a nikoho ohrozit. A ještě něco – na to není nikdy pozdě dohnat si dětské zážitky, jaké nemohly být prožity, zvláště ty hravé, bezstarostné a příjemné. A dnes uvědoměle vyrovnávám v sobě mužský i ženský princip a řídím je v sobě procesy tak, že vyživím ženu a ta pak dává muži probuzení se k akci, kdy v případě zranění ženy ji muž začne bránit a ochraňovat a fyzickou či mentální/intelektuální akcí logicky vysvětlovat, aby se žena opět mohla uvolnit a vyživovat se. „Já sama“ bývala má neschopnost se odevzdat vnější pomoci, zejména té lidské. Nakonec se mi to začalo i dařit, alespoň v rámci rodiny, ale nechat si pomoci od lidí jinde, pokud to nejsou dlouholetí přátelé, to již nikdy nebude. Takže mým snem je rozšiřovat důvěru nejen v sebe, ale aspoň i mezi dalšími lidmi jako proces zpětné vazby, alespoň v kruhu rodiny a skutečných přátel.
Nyní mohu otevřít téma krevní skupiny, pamatujte na to, že se týká bezprostředně mých postřehů. Tak, jak čtu ty články vhodné a nevhodné stravy pro skupinu AB si říkám: „Hm, kukuřice fuj, hlavně odmala mi nikdy nechutnala, no tady vidím, že bych ji neměla, že mi bude škodit.“ Z toho plyne, že je mnohem podstatnější se opírat o vlastní pocity v souladu se zdravotními fakty. Mé tělo prospívá a to o poznání lépe než před patnácti lety, kdy jsem vysadila kolové, slazené, bublinkaté nápoje, uzeniny, vepřové, nakládané kyselé věci a rozhodně mé chuťové buňky lačnily po středomořské stravě, no dobře sem tam Indie taky byla nebo Čína/Japonsko/Thajsko. K snídani ideální kombinací, po které nebudu mít hlad až do oběda, jsou míchaná vajíčka s rajčaty na kari a himalájské soli. Chléb žitno-pšeničný (ale aspoň, aby tam to žito nějak bylo, chutná mi víc a je metabolicky stabilnější jako složka stravy u mě). Škodí mi meloun, buď mě nadýmá a jako malá jsem z něj zvracela, hlavně ho vůbec nemůžu odpoledne a večer. Příjemně chladivé a lehké jsou lesní plody – úplně všecky, co se jíst dají! Když chci hodně sladké, tak hroznové víno, meruňky a datle. Višně a třešně – nedá se jim odolat. Angrešt a rybíz jsou pro mě moc kyselé. Sýry mám nejraději nezrající, mléko velmi omezeně a jen jako součást čaje nebo koktejlu či v zapečeném provedení s brambory. Úplně na zblití je mi z vepřovýho kolene. Už jen samotný odér mi zvedá žaludek a nechce se mi celý den nic jíst, když se toho nadejchám. Čaje – jako čajovnice, což jsem měla už odmalička v sobě navyklé – mi sedne černý čaj, více zeleného a bylinkového, bílý, žlutý, polozelený. Nejhůře nesu kyselé sáčkové ovocňáky. Ne že by mi z nich bylo zle, ale vytváří mi nepříznivé pH v ústech, což cítím kdykoliv si vezmu jen čtvereček mléčné čokolády. Takže když už čokoládu, volím hořkou. A jinak to zajím něčím naslano nebo jen zapiju zase čajem či kafetem – prosím, kvalitním turkem. Snažím se upustit od sladké, mléčné varianty kafete.
Nejlepší na žíznivé dny vedle čaje? Obyčejná neperlivá voda z kohoutku nebo studánky. Vadí mi větší množství sladkého v podobě zmrlin, šlehaček, dortů, sušenek, není-li z větší části odlehčeno lesním ovocem. Jinak teda nejraději ryby, krutí/kuřecí (to se dá, když nejsou často), hovězí ale jenom jak si jej udělám já, skopový a též poskrovnu. Nejlehčí přílohy – červená čočka, rýže, kuskus, cizrna, brambor a těstoviny. Nedovedu si představit moc u sebe jíst pohanku, ta mi bere na tělesné úrovni moc vody, takže svůj trávicí systém musím opět zavalit větším množstvím vody, no a pak je mi těžko. Ale dost o jídle, přesunu se na fyzické zdraví komplexněji.