Jak se žije s krevní skupinou AB? (II.)
Posledně jsme skončili u jídla, jenže můj talent všechno rozebírat do detailů a nemít u toho zastavení obvykle způsobí, že dané téma nakonec zamluvím, takže, abych tomu předcházela, lepší je to dělit na kousky – za stálého vnitřního naříkání, že telepatie rozhodně není tak zdlouhavý a neefektivní proces na předávání informací jako psané či mluvené slovo. U mluveného slova navíc je vyšší pravděpodobnost, že se na nějaký bod sdělení zapomene a už předávaným informacím chybí něco do úplnosti. Dnes bych se ráda skrze další díl ohledně vlivu krevní skupiny a obecným zamyšlením nad dalšími vlivy chtěla dostat do čistě znázorněného aspektu duševních, mentálních, pocitových pochodů. Co pro mě znamená na této úrovni krevní skupina AB? Ono existuje dalších tisíc a jeden vlivů, které si stihneme uvědomit a k tomu další miliarda vlivů, o jejichž dopadech na naše zdraví, osobnost, vývoj, vnímání života atakdále, nemáme ani zdání!
To, že se omezuji jen na faktor vlivu krevní skupiny na mé zdraví, osobnost, duševno a pocity je pouze výběr pro zjednodušení. Popisy pak probíhají stejným způsobem jako provádění statistického měření. Za prvé vyberete CO, jaký parametr chcete sledovat. Zda chcete sledovat funkci pouze jednoho parametru v kombinaci s dalšími jinými parametry a jejich vzájemné propojení a závislost. Za druhé vyberete NA ČEM, objekt zkoumání, statistický soubor, stanovíte na něm tvrzení a pak sledování děje dojde k vyhodnocení platnosti či neplatnosti onoho tvrzení. Případné nesrovnalosti je potřeba vyšetřit a výrok či tvrzení se upraví. Výstupem pozorování pak může namísto původního „Lidé s krevní skupinou AB mají riziko srdečního onemocnění.“ Pak ale přijde porovnání s praxí a je nutné vyloučit objekty ze statistického souboru s úmyslně volenými zdraví škodlivými vlivy, u nichž byly hlavně škodlivé účinky také prokázány (kouření, alkohol ve větším množství a často…) a najednou je tu ještě porovnání s ostatními krevními skupinami. Pokud by se zjistila stejná statistika u A, B nebo 0, pak lze uzavřít, že typ krevní skupiny nemá nijak znatelný vliv na zdraví. Pokud ale vyjde malé procento na srdeční onemocnění u AB a u jiných krevních skupin je o víc jak deset procent vyšší, pak bych teprve nad vlivem KS na zdraví uvažovala.
Některá témata na netu opravdu napíšete tak, aby se našel další děsivý faktor a jako jediný faktor dovede mít takový vliv, takový význam? Já bych řekla, že ne! A pokud se statistiky neprovádějí několika fázemi a metodami porovnání, jako jsem to ilustrativně výše nastínila, pak se jedná o zbytečné plašení.
A jak je z mých úvah patrné, což mohu některým článkům o povahových rysech vs krevní skupina, dát částečně za pravdu, žiju a myslím-cítím-jednám komplexně, ze všech možných úhlů pohledu, co mě stihnou přijít na mysl během předávání informací. Upřímně, nejsem zrovna zastáncem chystaných proslovů na veřejnosti, ale když už něco předám, ideálně mezi čtyřma očima a nic si nechystám, improvizuji a připojuji další informace, co s daným okruhem tématu mohou souviset, byť vzdáleně. Nečekám, až uplyne půlhodina, abych konečně vybrala to hlavní, klíčové, abych to řekla a druhý člověk to spíše pochopil. Chci mu poskytnout co nejširší prostor toho, co si vybere. A tak od původně lékařského či matematického rozebírání krevních skupin se mohu dostat k horoskopu a oblečení (dle krevní skupiny a oblečení dle horoskopu 
, to už je jedno).
Mívala jsem problémy s rozhodováním a přišla jsem na to, jak rozhodování ovlivňuje mozek a které jeho části. Vědomě jsem začala vlastní mozek vystřeďovat, tedy mohu fungovat skrze mužský i ženský kanál najednou. A pak vyladit jednání a rozhodování s oběma hemisférama (pravá, ženská, umělecká, pocitová, intuitivní a levá, mužsky laděná, logická, matematická, strukturovaná). Což mě vyvedlo z rozpolcenosti a depresí, jaké jsem v pubertě mívala, jednou jsem to fakt chtěla zabalit, že to tu pro mě nemělo v tu chvíli žádnou cenu. Lidi povrchní, vnitřně chudí, až to bolí. Lidé arogantní a nenávistní, že nemám chuť si povídat. Lidé ulhaní a pokrytečtí, až se mi chtělo zvracet. Anděl, co mi ukázal možnosti DUHY, že takový život ve skutečnosti umí být, jen abych si jej nezavírala, doporučil mi ty rozlaďující vlivy, co mě do depresí pokaždé uváděli (lidé), vynechat. Tak jsem se stranila společnosti, co to šlo v rámci sebeléčení. A poznala jsem důležitost vnitřního hlasu, jaký si nemám nechávat přepisovat a přehlušit hlasy lidí a jejich žádostmi o to „abych byla jiná“, za čím jen stálo přání jejich ega „buď jako já“. Také mám v sobě jistý stupeň pomstychtivosti, jaký nabral formu – nejlépe zase uvedu na jednoduchém příkladu ze života.
V pubertě jsem vůbec nebyla vtipná, ale četla jsem alespoň oddíl vtipů (fyzikálních nebo matematických) jedné partě kluků a povrchních, necudných holčiček, no ve čtrnácti letech si na necudnost spíše hrály, aby byly zajímavé! Věděla jsem, že jim to čtu a ono je to nebaví, vnímala a cítila jsem jejich strojené a přemrštěné reakce, napodobeniny smíchu. ALE JÁ JIM TO PŘEČETLA CELÉ BEZ PŘESTÁNÍ AŽ DO KONCE! (hhhh 
) V tom byla má pomsta za to, že mě nechali v situaci, abych se co nejvíce zranila a ponížila, pomsta za jejich neupřímné, lstivé a úhybné chování bez jakékoliv známky projevu kamarádství. Tak jsem se rozhodla je mučit slovem! A to mi dodnes zůstalo pro lidi, kteří mě nechtějí nebo neumějí přijmout takovou, jaká jsem. U kterých vnímám podobný nesouhlas s mým rozpoložením a rozhodnutím pro dívání se na život jako na něco úchvatného. Odbourávání jejich závistí – tak už to uznejte, nebylo to vždycky růžové, jak vám to zobrazuju nyní. Ale schválně volím to nejhezčí a nejlepší, abych vás vytrhla ze zkostnatělosti v depresi. Já vím, že ji máte permanentně, tu depku, vím, co to znamená chtít raději nebýt. Prošla jsem si tím a vy očividně vnímáte tlak někdy od mé přítomnosti, dost to pozoruji. Ale je ho zapotřebí, protože KDO musel tehdy poslouchat ty kecy a od koho, když bylo nejhůř? No já a právě přesně od těch lidí, co mi ten stav způsobili, protože jsem nevěděla, jak se bránit, zažila ten výsměch a zlehčování emocí – že si přece zvyknu, že jsou to všechno kraviny a blbosti. Teď já vám zrcadlím, CO jsou ty kraviny a blbosti, kvůli kterým se opravdu nevyplatí stresovat, zač! Teď si zažíváte v mé přítomnosti znervóznělé a mnohdy nepříjemné stavy jenom proto, že se dostanu na chvilku do vaší přítomnosti. Teď víte, co to znamená být v pozici znevýhodnění psychologického a biochemického rázu. Ale nebojte, na rozdíl od vás nebudu chtít, abyste ztratili sebe a byli jako já (to je to, co jste chtěli vy po mě tehdá, ale já jsem tu od toho TO zastavit a změnit). Jenom žádám vaše pochopení. Proč tu jsem, proč dělám to či ono, proč všechno zdlouhavě popisuji, proč zmiňuji důvody a okolnosti mého chování a postupu, všechna ta PROČ jsou nástroji. Jak ochránit sebe před vámi i sebou, jak ochránit vás přede mnou a vámi navzájem, jak si uvědomit, že lze bezpečně připustit vzájemnou blízkost, pochopení, skutečného přijetí a přátelství. Jak si dovolit jít do hloubky, aniž by to nutně muselo bolet či rovnou stát zdravý rozum.
Jakmile uvidím, že jste pochopili (a tím nemyslím prosté řečení „jo chápu“, ale přímý autentický projev), tak zvolním ten tlak na vás. Nebudu mít podnět k tomu znázorňování oněch blbostí, co si vyčítáte a používáte jako projekce na mou osobu a zpět. Zatím platí odemne: Tak city a niterné, takřka neviditelné fungování jsou kraviny, jo? Snaha snít a tvořit svět lepším, je taky kravina a utopie, jo? Potom to vaše: „Mám nový auto, vzal jsem si půjčku, došla jsem si koupit nový šaty a udělat melír, společně se jdeme vožrat k Supovi,“ jsou kraviny zase pro mě. J ehm
A čekám, až dojde na zvolnění tlaku a sama pronesu: „Dáme pořádnej oběd!“ A tím dosáhnu vyvážení obou rovin, já tady, já sama a lidi okolo.
Takže komplexnost a vnímání různých parametrů naráz, až se to pro lidi zdá nepřirozené. Do určité míry jsem to vnímala také jako nepřirozené, ale jak jsem si nástroje začala osvojovat, pak už mi to přišlo… NORMÁLNÍ. Přijala jsem i fakt, že „normální“ jako každý jiný člověk, určitě nebudu, zato originál snad vždy. Originál, jako jsme všichni.
Mám nerada škatulky, jsou to muka, a jakmile se o to někdo pokusí, hned u sebe změním parametry chování a projevů, aby mě okamžitě z tý škatulky dotyčnej vyndal! Pochopení se neděje škatulkami. Sice mohou pomoct, ale trvalý stav upnutí se na ně spíše škodí.
Silné spirituálno a duchovno, silný intelekt, radši to ale neříkám moc nahlas, jen v rámci toho, kde na mě nemůže být fyzicky ukázáno, pak si tím zaručím klidný život. Jako klobouk pana Tau nehodlám dopadnout (rozsápaný, kdy s ním už pochopitelně kouzla dělat nepůjde, od žádostivých lidí, kteří by jen chtěli pro sebe…ale ta bezohlednost!).
Citlivý nervový systém jsem si tak chytře vyladila, aby mě jen tak něco nesebralo, jsem schopná najít tisíc a jednu okliku, abych neschytala plný náraz do nervů a emocí. A když už, tak to účinně odrazím a to je další úděl pro lidi kolem mě, aby se s tím srovnali, jsem-li od nich častokrát nucena se srovnat se zklamáními, jaká mi přichystají. Pokud na mě někdo chce například v práci intrikovat, má zaručeno, že jeho signály intrik zachytím a vyklábosím po oddělení a nakonec to autorovi intriky dám na srozuměnou – nejsem blbá, ani slepá, vím o tobě, šmejde! Jakmile mě něco zabolí, nejdu to v sobě skrývat a dusit a čekat, až se to zmaterializuje do formy fyzické nemoci. PROTO NEJSEM NEMOCNÁ. Zatímco lidé kolem mě a v práci častěji polehávají, častěji musí k doktorům (zatímco já skoro nevím, co doktor je a vděčím za to své otevřenosti, ventilaci a volenému netlakování se). Mám pocit, že mě šéfová nesnáší? Jdu za ní co nejdříve, pobavím se napřed pracovně a pak to stočím, že mě občas přepadají negativní myšlenky a pochyby, jestli jí v něčem nevadím a sleduji její projevy. Pak mohu dobře zpracovávat a nehromadit v sobě škodlivé. Kdyby si to totiž takhle v práci chtěl vyřešit každý (a ze zákona diverzity to firmu nepoloží, takže žádnej strach, neboť každého to nenapadne najednou a ne všichni mají tytéž potřeby), tak nemocnost klesne téměř na nulu. To už by muselo něco být, třeba úraz při sportu. Na tyhle věci, pokud na ně není čas, doporučuji si jej najít, namísto hledání výmluv a všemožných ALE. Věřím, že to jde vyřešit a uzdravit ty mezilidské a společenské vztahy, jaké jsou mimochodem zanesené kalem, až to k neuvěření je! Pokud se ovšem přemůžete k naslouchání a toleranci pro vás větší, než máte u sebe obvyklé.
Dále kromě technického, matematického a fyzikálního uvažování mi je vrozená umělecká tvorba, nejvíce malování a pak teda jako další ventil psaní. Pohybově nadaná jsem snad jedině tehdy, když je to pomalé, snad kromě plavání (pokud to není v bazénu) a rychlé chůze, mi nejlépe sedí jóga. Jeden čas jsem zkoušela na flétnu, ale také nijak hitparáda, jsem samouk, kdybych měla chodit do hudebky, to už by mě odradilo úplně. Hlavně řeči a domněnky typu „tady někdo necvičil“, ačkoliv cvičil, ale má to prostě svou mez, za kterou se dostávám jen těžko, prostě něco jednoduchého, pomalejšího ano, neboť s prsty si stihnu poradit včas, abych tam ty noty dala a znělo to ještě plynule, ale dál už by byl problém a neustálý tlak a porovnávání – a já v tlaku nikdy nefunguju! Nejlepších výsledků dosahuji tokem, jako voda, které nikdo nebrání a současně ji nechává na pokoji. Pak si dovedu představit, jak bych zbytek kolektivu na té hudebce rozladila J , jen co bych k nim vstoupila – kvůli akci a reakci tlaků. Co ke mně špatného lidi vysílají, já jim pouze odrážím a oni to pak vidí! A dráždí je to k nepříčetnosti. Někdy jim ten signál vrátím v zesílené podobě, aby jim to zrovna došlo. A to pak je peklo. Takže předem varuji všechny: Tlakem u mě nepochodíte a ještě vám z toho bude dost blbě.
Mé období vymezování se již může skončit. Přijímám na sobě obě stránky – tu, jaká se snaží vytvořit ráj na Zemi i tu, jaká ukáže utrpení a vrchol konfliktu a jeho zvrácenosti, aby si to lidé včas rozmysleli, jestli takovými být chtějí. A že umím u toho být opravdu nepříjemná. Beru to jako nástroj k nastartování integrace a projevení dobra, pochopení, lásky. Neházím bomby, nevrážím kudly do zad, místo toho zasahuji slovy a dětsky naivním jednáním, za které se nemíním stydět (jak mi bylo vtloukáno, že je to nepřijatelné SPOLEČENSKY, tak tohle tvrzení „o dětské bezprostřednosti ve společnosti“ je přímý důkaz zraněného jádra společnosti!). Společnost je zkrátka nemocná přehnanými nároky a mnozí z vás to jasně ví (ale přehlíží).
Co dodat, za sebe jako jeden z lidí krevní skupiny AB, se občas vyskytnu vnímáním vyčleněná mimo lidskou rasu nebo mentálně neodpovídám typicky českému stylu, rozumím si s krystaly a občas mi probleskne i nějaké to napojení na stromovou říši. Což samozřejmě občas chce se stáhnout do samoty. Dříve jsem řešila hyperaktivitu a zbrklost, nyní si vyhrazuji na vše dostatek času a možnosti pouhého plynutí. Toť celé k mé vyváženosti. A řekli byste, že to je JENOM TÍM, že jsem AB?
Opět důkaz, že jeden faktor nestačí k pozorování, ale je tu vždy součinnost mnoha kombinací vlastností u sebe i okolí, v němž pobýváme. A pouze těmi nejvíce vztažnými faktory ke ZDRAVÍ se dá slušně orientovat a cíleně snižovat PRAVDĚPODOBNOSTI rozvoje nemocí nyní i později. A ještě jedna zamyšlovací otázka: K čemu mi je tak skvělé pevné zdraví, pokud jsem psychicky odepsaná/ý a seberu si život? Prvotně je důležité najít zpět ztracenou vůli žít, opřít se o to hezké, co vám systém nebo jakýkoliv „viník“ nestihl vzít a usilovat o nastolení hezkého, ze začátku stačí jen malé kroky, třeba kratičký milostný dopis manželce, kytka jen tak nebo si dámy mohou pořídit domů pokojovou kvetoucí radost nebo ji – zkrátka vyhledávat radost je úkol číslo JEDNA. Já tu první našla v barvách slunečních paprsků, v barvách DUHY.