Jak setřít obtížnou osobu, anebo jde o mnohem víc?
07.11.2023 13:52
Jak setřít obtížnou osobu - nebo jde tady o víc než malicherné konflikty, kterých je člověk přehlcený? Jde možná o planetu. Až takový vliv naše ne-ekologické zacházení s pocity a energiemi má!
Víš (jméno), bylo by nejlepší a velmi by mi to ulehčilo práci, kdyby ses mi přestala vysmívat. Myslíš, že to neslyším? Tu ironii ve Tvém hlase, když mi říkáš, jak nerozumíš mým pokynům? Jak obracíš moje slova proti mně, myslíš si o mně, že jsem včerejší a nevím o tom? A víš jakou energii mi dá to přemáhat se a předstírat, že jsem nic z toho nevnímala? Asi si to nedovedeš představit, protože sis natolik zvykla na přetvářku, že sama u sebe ji už nevnímáš. Je mi Tě líto, protože člověk bez schopnosti jednat v souladu s vnitřní pravdou je prostě chudák.
Ve skutečnosti si to děláme v mezilidských vztazích až na výjimky téměř všichni! Ale proč? Pak se divíme, že na nic není čas, jsme unavený a nasraný, ale na pomluvy a shazování se navzájem, na to energie je vždycky, že? Ještě jsme na ten český národní sport hrdí? Jestli ano, nemá cenu toho říkat víc. Až vám tady fakt poteče do bot, poznáte, že tuhle energii, kterou jste mohli využít na překlenutí těžkého období, jste vyplýtvali na cypoviny, jako jsou třeba intriky a vyvolávání pocitů méněcennosti, neschopnosti. Ponižování. Co na tom vidíte? Ale to už bude pozdě a záchrana nepřijde. Protože si to nenechám líbit.
Taky se nenechám donekonečna vláčet tím, abych měla trpělivost. A od některých z Vás? Víte jak to zní? Pohrdavě. Máte mě za slabou osobnost nebo za někoho postiženého. Tehdá jsem totiž viděla přes okno v práci, jak se mi někdo směje a holkám odvedle vykládá i to, že se mi z nervů rozklepaly ruce (před 2lety) a pak teprve ta samá osoba mi v loni řekla, že to všechno smažeme(!) Tím se prozradila, že mě prostě nenávidí, že proti mně něco má! Že by chuť být na mě hnusná kvůli bůhví čemu? Kyvadlem mi vyšlo, že mi nejmenované ženské z okolí závidějí - vitalitu, zdraví (?)
Ona osoba se veze na energii mého smutku a nezdaru. Ale ať si tu kondolenci nechá. Už je to stejně dva roky fuč. Vím, že jsme obě každá z jinýho světa, nemusí mi to ostentativně připomínat, kdykoliv se potkáme. A rozhodně jen pracovně. Z nás kamarádky nebudou, protože kdyby měly být, tak už to dávno tak je - se mnou určitě, protože narozdíl od ní nejsem pokrytec a i za cenu nějakého risku, že to přeženu a budu v pozici nepatřičného, tak vyložím karty na stůl. Nikdo nebude označovat mou odvahu a odhodlání zas a znovu někomu či něčemu důvěřovat za naivitu a smát se tomu. Nenechávám si to totiž líbit.
Jo a ještě je tu taková dosti ošemetná, pekelná věc. Být Vámi (a jí taky), tak to nepokouším, tyhle provokace totiž přestávají být sranda, protože si zahráváte - nevíte s čím. Tím nemyslím výhrůžku z mé strany, kdyby Vás to tak náhodou napadlo, v dnešním totálně imbecilním, paranoidním světě (uff, že bych teď zrcadlila myšlenky oné paní o lidech a světě, které skrývá??), je tam to pohrdání.
Mám na mysli něco ze světa nehmatatelného, byli jste na druhé straně někdy? Já ano. Proto říkám, konec srandy a že si od jistého bodu zahráváte, protože z toho světa a drnkáním na silné, kdesi zamčené emoce (jistě nejen mé), které si nikdo nepřeje vidět, sem míří zkáza... šikanovanej Breivik byl slabej odvar. Tohle funguje jinak než terorismus, není to terorismus, je to energetická duchovní záležitost a působí přes pocity viny natolik silně, že to ovlivňuje planetu (počasí, zemětřesení i neobvyklou činnost magnetického pole). Jako nějaký pitomý vúdú nebo náboženské vyšinutí ale v přesahujícím slova smyslu- nejen životy lidí v obchodním centru nebo ve škole. Nerozviřujte s tou vinou tohle, berte to jako varování z mé ještě dobré vůle - dokud tu projevovat můžu. Taky cítím povinnost Vás takto varovat.
Recept na naději (že to nedopadne koncem, kdy nebude už možné něco vlastního rozdělaného dokončit):
Lidi, ztratili jste schopnost víc prožívat radost a poddat se naivitě, dětské důvěřivosti, která je přirozená, dnes musí v sobě člověk bojovat a doslova se přinutit něčemu nebo někomu důvěřovat! Samozřejmě v době hackerů, podvodníků a násilí se to utužuje dost blbě. Ta radost, naivita, co by věci nepěkné vyvážily, chybí a je nerovnováha. Ale ještě může působit sebezachování života a vyrovnávání protikladů jako zákonitosti. Chce to ovšem naše oběti - v tom, že se třeba vědomě necháte oklamat, využít, protože dětské vidění teď potřebujeme jako prase drbání. Tíha způsobena egregory viny a udavačstvím, zradou, to tady jinak dohání nepěkně k šílenství. Pak se na rok 2030 netěším, i když mi to bude v jiné dimenzi jedno. Jednoho krásného dne si něco píšu a jak tak píšu, t(....)