Když se věci zdají být TAK, ale nejsou TAK
Věčně narážíte na nepochopení, nařčívání z něčeho, co jste neudělali? Myslí si o vás lidé, že jste lháři? A vědí oni, jaké to je žít ve světě, kde by se jim dělo to samé, co vám, kde jim lidé nevěří, protože se jim zdají být nervózní, nesví?
Jasně, že jsou takoví lidé znejistění předchozími zkušenostmi odmítnutí a nepochopení, šikanou a podobnými jevy. Pak jsou dokonce naučeni pochybovat o vlastních pocitech a správnosti je cítit a projevovat. Z neustálé kritiky od okolí jsou přehlceni. Z neustálého napomínání „Ovládej se! Kontroluj se!“ když víte, nakolik vás ta sebekontrola zahlcuje a vyčerpává, tak takové sdělení je ve chvílích stresu pro vás jistě jak červený hadr na býka. K zoufalství, doslova k pos…ání to je! Protože ani při sebevětší snaze s tím nic neuděláte, vždycky tu bude někdo, kdo vás odsoudí, protože – nejen že nejste dokonalí, ale nejednáte podle přání onoho soudce a evidentně také dost arogantního nadřazeného mravokárce.
Mravokárce, který je vždy připravený vás ponížit a shodit vaše vnímání a pocity, který tím tvrdí (naprosto v rozporu s doporučením psychoterapeutů), že emoce a pocity vás definují!
Nedefinují. A vám potřebuje toto stačit vědět a nenechat si to vymluvit. Není vám příjemná energie nátlaku oněch přechytračujících osob? Stačí odejít a nereagovat. Nemusíme nic předstírat, abychom jim vyhověli. Už neplýtvejme slovy a energií, nabijme se tou životní a životodárnou konstruktivní silou.
Zde je sen, takový podivný a hodně pozoruji posledních pár měsíců, že se opět něco nastává.
V práci jsem měla ostré výhrady na jednoho vedoucího, jak jeho krystaly jdou i do zbraní a tím pádem podporuje válku. On na mě poslal obrněný vůz s těžkooděnci a ti mě odvezli do pracovního tábora, který byl vysoce ve stylu eko-bio.
Jako odpověď, co tady máme dělat vůči Zemi místo války. Nesmělo se nic mluvit proti režimu. Za slova navíc byly tresty – něco na můj mlejn. Ale třídit odpad jsem uměla a měla jsem z toho kázeňské plusové body, které by mi umožnily dřívější odchod z tábora. Takto ve snu myšlenka „napravování“ všech lidí (ale celkem represivním způsobem, radikálním), aby se to tady dalo hlavně včas zachránit.
Nevím, co se mi to děje v mozku, podvědomě posledních pár měsíců víc tíhnu k myšlenkám recyklace, úspor materiálů, námah a podobně. Chodí ke mně info o eko produktech úplně samo, což dřív nebylo, člověk si musel aktivně sám vyhledat. Nehledě na stav plodnosti a psychický stav globálně, tak to je další samostatná kapitola - celostní medicína k tomu řekne: udělali jsme si to kritikou a negativní energií tady na Zemi těžší, než by to jinak bylo. A kdo se chce sem potom narodit? Budoucím rodičům záměr stát se rodiči pak bledne, je oslabován. Protože to z principu není dobrý nápad, když sami energii sotva máme na náš život, psychickou kapacitu na to, abychom se starali o sebe a zodpovědní byli k okolí a té přírodě především, ještě tlak od systému pamatovat si všecky ty očkování a prohlídky pro dítě, aby to nebylo zanedbání péče?? Všude jsou vlastně ohledně života v civilizaci nyní pověstné Damoklovy meče, aby systém nenašel společně s bonzujícími a usvědčujícími spoluobyvateli, kteří jsou bohužel v našem okolí, skulinku, kde jsme nedostateční, a proto nám i po všech těch usilí a snahách dítě vezmou?? Pomocí právní kličky sepsané člověkem!
Pak ale jisté přírodní elementy a bytosti tímhle přístupem lidstva tohle pořádně dožere. Nechají nás bez podpory, když člověk- soudce jedná takto.
Takže nápověd, co dál v našem vývoji, máme jistě dosti, stačí být pozorný, vnímavý.