Komunikace a sesterské sdělení-sdílení
Právě včera se ke mně dostala informace od pana Duška, týkala se starých jazyků. Nejvíce mě zaujala zmínka o sanskrtu. Tento jazyk je postavený stylem, jakým mohu vedle námi běžně podávaných informací současně sdělit i hledisko, z jakého jednám, pocit, rozpoložení. Vše současně v jednom toku. To čeština ani jiný současný jazyk neumí. Pouze zachycuje lineární logické informační toky, zato emocionální vyjádření a sdělení motivů spotřebuje další čas, kdy ne-trpělivost člověka naslouchat to kolikrát ani nedovolí, aby tyhle další důležité věci byly předány. Buď jsou současnou mentalitou lidí brány jako doplněk nebo dokonce něco nežádoucího.
Sanskrt má v sobě jazykové nástroje, kdy sdělím, jestli právě jednám v přítomném okamžiku ve smyslu pravém nebo nepravém. To je přímost, že? Není místo na výmluvy, výhybky, manipulativní manévry či povrchnost! :-) Jak já jsem ráda, že tento jazyk, sice ne hojně užíván, se ještě zachoval. Zatím jsem ale ve fázi, kdy pokusím něco se naučit. Jestli chytnu základy, ono samotné písmo také není triviální. Ale co, zvládla jsem azbuku, arabštinu, tak zvládnu snad i něco dalšího, na dnešní dobu trochu speciálního.
Kromě toho je tu ještě téma, jaké mi v duchovních kruzích chybí. A sice vyváženost mezi suverenitou-nezávislostí a citovostí. Včerejší stav mi taktéž byl odrazem skutečnosti, že mi chyběla kamarádka. Na sebe máme štěstí, jsme totiž obě mentálně podobné. Ona stačí sledovat mé toky, já ty její. Ovšem, všude přítomné články vyprávějí o nelpění. Nezávislosti na druhých. Dovolím si k tomu přihodit poznámku. Do jaké míry mi chyběla? Vadilo mi to v existenci, znemožňovalo fungovat v reálném životě? To právě až tak ne. Ovšem, absenci a trochu touhu nebo snahu ji vyhledat a popovídat si, jsem rozhodně u sebe zaznamenala. Není síla v ignorování takové emoce. Prostě tam je, přijmu ji. Ani není síla v tom odolat a neposlat jí zprávu. Nebo čekat, jestli se náhodou ozve raději ona, abych to nemusela dělat já. Mimochodem to jsou hry ega na překonávání sebe a ukázání jako "ha! odolal/a jsem". Trošku past, jak se zdá. No tak si to přiznám. Možná nenapíšu hned, ale až budu více v klidu, ve vlastním středu. Až budu mít jasno, že tam není vedlejší motiv mimo skutečnosti, že si prostě chci popovídat, zeptat se jí, jak se měla.
Proto kromě udržování si stavu nelpění a nezávislosti, prosím, nepopírejte případné doplňkové city, abyste se projektovali jako "ti silní", pozorujte, zpracujte, vyvoďte závěr, jaký vás přiměje k činnosti nebo nečinnosti. V těchto drobnostech, hláskách citů, je ukrytý skutečný poklad srdce. Aneb, jak se nestat ignorantem nové doby. To je celé ve zjednodušeném podání.
Sama jsem nevěděla minimálně půl roku, jak toto mám pojmenovat, převést do slovního sdělení. Půl roku nejméně mi v hlavě-srdci vrtalo takové to ALE před postojem "budu nezávislá". Cílem přeci není odříznout se od zbytku světa a nic necítit. Takže? :-)