Malé přiznání mé trojice (z obsedantně-kompulzivního chování?)
Zdravím,
proč tohle téma? A proč vlastně ne? Motivována příběhy ostatních lidí přihodím ve zkratce, co za podivné a opakované chování se vyskytuje u mne a nemá to smysluplný základ či mi to lehce škodí.
1) Nípání beďarů - sotva se nějaký uhřík objeví a jak nemám do něčeho zabranou vlastní mozkovnu, beru kosmetické zrcátko a hledám (pupínky, chloupky k vytrhnutí) a pak odstraňuju, co se dá. Nebo občas něco dočasně zvýrazním, ups. Tím si škodím, jakobych sebe sama trestala. Navíc to mám naučené od začátku puberty, kdy jsem měla akné daleko horší a to mi ty beďary nípala mamka. Vím to, ale nejde odolat, hernajz! :P
2) Dívání se na vlastní odraz - hlavně v práci, když jsou kolem lidi. Doma mě to nenutí ani u příbuzných. Ale když mám komunikovat záležitost, na kterou se musím soustředit, pohled na člověka, co není z rodiny, mě vykolejí a jakobych ztratila nit. Tomu musím zabránit a když je někde sklo, zrcadlo či odrazová plocha ve dveřích nebo skříni, dívám se tam a jakoby se ukotvuji a utvrzuji sebe sama o vlastní existenci. Jsem tady, existuju a tak je to v pořádku. V myšlenkovým proudu se mi pokračuje o dost plynuleji a zřetelněji. Neodbíhám pak od tématu. Ale kruci! - ten odraz budu sledovat pořád, než abych se kloudně podívala na toho s kým mluvím do té doby, než dokončím přenos těžkého informačního obrazce do vesmíru vědomí někoho vzdáleného, že? Jinak mi ani nepřijde, že ten pracovní rozhovor je skutečný, rozpadá se, a tak nemá smysl dokončit ani začnutou....větu. Trhlina ve vnímání.
3) Sluchátka na uších pokaždé, když jsem venku a sama se mám prodírat městem, čelit možnosti setkání s případným blbcem, abych neslyšela nějaké námitky. Jde mi přece o pohodlí a vlastní jistotu, rovnováhu. A jdu přitom hodně rychle, aby někdo nestihl: něco ukrást, něco udělat a dělám nečekané smyčky v chůzi. Skoro jako tanec to vypadá. Zřejmě se celkově mezi lidma necítím bezpečně. S kamarády či partnerem a rodinou, když jsme venku, tak to nemám potřebu dělat a chodím i pomalejším tempem - protože je tu prvek zřejmý pro okolí - tahle holka není sama a je i chráněná. Ale má to trochu do sebe - tenhle pohyb navíc mi trochu vyrovná nedostatek jakýchsi endorfinů.
Tyhle 3 věci dělám už prakticky pořád v těchto situacích. Automaticky.