Mechanismy k zastavení produkce jedu pro duši

Závist. Závist plodící pochyby, zda je mi přáno. Závist vytvoří nutkání vzdalovat se těm konkrétním lidem, vzniká obava, že chtějí ublížit. Zkalí se důvěra. Vzniká paranoia. Vznikají již teď zdi a hranice NAVÍC mezi lidmi. Hranice, jaké jsou chorobné.

 

Smutek. Raději neukážu radost, ale jen tichá radost může v klidu a bezpečí proplouvat. Aby radost nebyla hlučná a nezkrotitelná, aby náhodou nepřekážela lidem. Lidem nepřejícím. Takže smutek je buď skutečný, neboť tohle nedovoluje skutečné přátelství. Nebo je smutek další utvářený uměle, pózou, aby se člověk chránil před závistí druhých. Raději snad nic neříkám a neprojevuji se, aby mi nebylo vyčítáno, že jsem něco řekla a aby to nebylo špatně pochopeno, jak jsem to řekla. Ale bráním tím vývoji, rozletu své duše.

 

Oslabení. Na těle i na duchu. Vlivem těchto dvou předchozích jevů se oslabí obranyschopnost, celospolečensky. Covid i jiné nesnáze Vás učí. Učí Vás opustit jistou činnost, tou je utváření jedu pro duši.

Ještě musím zmínit, že to neznamená, že kdo má Covid, tak určitě ho dostal, protože je závistivý a špatný. Ať zase nedojde k mylným interpretacím.

 

Závislost. Už se to nabaluje. Závist druhých, následná paranoia (chtějí mi škodit, ubližovat), smutek z nemožnosti navázat pěkná a pevná přátelství, smutek z toho, že to zůstává povrchní. V tuto chvíli třeba existují v mém okolí tři lidé, za které bych obětovala vlastní život. A nejsou tím zrovna mí rodiče, ale lidi, které vnímám až na úrovni duše, co mě mohou někam posunout a já zase cítím, že ještě pro ně mám smysl. Zní to krutě. Ale pro ten čas nepohody a nečas sdílení hezkých věcí je tohle výsledek, kdy s těmi, s kým bych tam asi měla rovněž mít takové nastavení, se nestačilo utvořit. Oslabení. Ve chvílích, kdy se věci nedaří, nemáte se na koho obrátit. Všude bezohlednost a Vy jen žasnete, v tom špatném slova smysl, jste v šoku, že je to opravdu tak zlé. A tak se pojistíte. Ve vztazích, aby někdo nemohl odejít, když ho ztratit nechcete. Nebo v alkoholu, neboť tam máte pocit, že něco můžete přeci jen mít pod kontrolou, na rozdíl od podlehnutí osudu a Bohu, budete mít svou jistotu, nakolik se opijete! 

Jenže toho Boha, který se opírá v projevení jednání s lidmi, tak v toho já odmítám věřit, neboť si lidé uměle vymysleli, jak se k sobě budou chovat a tedy to, co vnímám jako trest, není trest od Boha ale od lidí, kteří to z chorobné ctižádosti tak chtějí, mávat a smýkat s mou existencí tady ve světě.

 

Je toho víc, ale škodíte si globálně, ačkoliv svůj hněv, závisti a zlosti si držíte a nasměrováváte je ven, byť jen na jednoho jediného člověka v okolí, kdo se Vám zdá jako vhodný obětní beránek. Jako tomu bylo vůči mně ve škole. Ani neříkám, abyste tyhle jedy drželi a dusili v sobě. To není dobrá cesta pro zdraví. Ale byla bych radši, kdybyste vyvíjeli úsilí (už kvůli Vám), kde odoláte si vylít zlost na mě nebo na člověku, o němž víte, že bojuje s vlastním nastavením - nevnímat zbytek světa jako protivníky, kteří na něj útočí a jsou proti němu zaujatí - tak v takovém člověku nepodporovat paranoiu a pocit nepřátelské společnosti (protože by ten člověk chtěl mít někoho upřímně rád, ale jaksi není mu to dovoleno, nebo těmito bloky nemůže). Už pro tohle sama za sebe volím cestu, jak zlobu nasměrovat ke konstruktivní činnosti a ne ničivě na lidi, kde mezi Vámi může existovat stejně citlivá duše, jako jsem já, s podobným problémem. Tím bych v ní taky podpořila paranoiu a nezdravé nastavení společnosti bych zhoršila vlastním přičiněním! Chci Vás mít ráda, ale někdy to asi nejde nebo to nejde projevovat.

 

Zanechte těch nesmyslů a výmyslů pro trestání druhých, neboť vždy budou fungovat mechanismy Vaše jednání přesahující a Vy tak vytrestáváte sebe samých... a já toužím, abyste to pochopili a viděli jasně. Vaše trestání mé osoby je trestáním Vás samých, tak to vnímám nyní a po již delší dobu. A mrzí mě, že tohle stále pokračuje, produkce jedu pro duši. Nejen mou, ale i Vašich duší!

Musí to přestat tyhle jedy pro duše. Hned a dokud je čas.

Děkuji.

 

Poznámka: Bude novoluní v Panně, 17.9.2020, takže to je dobrá výzva a start k disciplíně i narovnání emocionálních a duševních nastavení v nás a mezilidských kontaktech. Já se zbláznit nehodlám. Tak doufám, že ani Vy ne. :-)

Tím, že se budeme věnovat bez výčitek sobě samým a druhým v blízkém, úzkém kruhu (komorním), do hloubky a uzdravovat si bolístky namísto eskalace hněvu, se produkce jedu pro duši zastaví.