Několik útržků ze snů
Vracím se z práce. Kolem domu ale vidím někoho, kdo je obrazem mé minulosti. Zpoza okolních stromů vykukují tváře postav sobě navzájem podobných a i podobné mému vzhledu kdysi. Jedna z nich mě chytí za paži a snažím se vymanit. Ona: To už si mě nepamatuješ? A jak to vypadáš, ty už---proboha! Ty už nejsi jako my! V jejím výrazu napůl, asi hraný, šok a pohrdání. Pokračuje: Ty špíno! Nedáš ani nikomu nic vědět, schováváš se, viď? Protože víš, že by se to některé z nás nelíbilo, kdybychom se dozvěděly, jak žiješ.
Najednou jsem ledově klidná. Odpovím: Žiju dobře a nejlépe jak umím. Na hodnocení lidí, to znamená tebe a tebe a támtý (ukazuji na ostatní kolem, co vidím) neberu ohledy. Absolutně žádné. A jinak..jak žiješ Ty? A Ty a támhle Vy? Cítíte se dobře? Jste zdrávi? Tak není co řešit. Jo a vyřiďte té, které jsem nejvíce věřila a proto jí napsala adresu, kde bydlím, že jsem nepotřebovala, abyste přijely právě vy...skoro vás neznám. Ale ji jsem brala jako nejlepší kámošku a ona věděla, že jsem jí dala adresu proto, aby mě navštívila. Ne, aby mě začla pronásledovat banda lidí, která mi chce kazit...hmm náladu, pocit ze sebe samé? O to nestojím. A proto velmi zvažuji, jestli ještě mou kamarádkou zůstane potom, co vám vyslepičila o mně věci, které měly patřit jen jí a jen s ní zůstat. Mimochodem, jak se cítíte teď? Po tomhle štvaní a štvaní se za mnou, za mou bezvýznamnou maličkostí. Nebylo to marné? Abyste si potvrdily povídačky a domněnky, jaké vnímáte a přesvědčily se, že co neradi a za zlo jste o mne slyšely, je pravda? Jak vám, dámy, je právě teď? Když sledujete stopu života někoho jiného a dávno, již dávno jste zapomněly na stopu vlastního života. Nechte mě být a nechte mě jít. Sbohem.
A tak jsem odešla, aby....
abych pak spatřila knížku v zeleném obale a se zlatým písmem na ní psáno stálo: Kuchařka - kterak zplodit krystal od Boha
Tato kniha ve snu objevená je výsledkem naší práce. Obě to dobře víme, kolik úsilí jsme do ní vložily. Ačkoliv zdání spíš pro pozorovatele zdánlivě zanechává dojem, že během celé této doby tvoření jsme jen spali, jedli, kecali u kafí a chodili do práce, kde překvapivě jsme měli pěstovat krystaly, opečovávat je a dávat jim účel existence. Na to také existuje to anglické vystihující slovíčko - honem to napsat, než to zapomenu - PURPOSE.
Za sebe mám vypozorováno, jak krystalům dělá dobře takový mírový a výzkumně-poznávací "purpose". Naopak mi povědí, co v danou chvíli potřebuju znát a nejednou mi přinesly úlevu od humanoidní mentality, kdy jsem došla do bodu snesitelnosti a mít tu moc, stačila by jediná emoce, myšlenka depresivní či rozkolísanost jimi způsobená- v ten okamžik, kdy se tu pořád vytrácí to lidství v konstruktivním slova smyslu, by vymizely všechny humanoidní formy. Krystaly samy o sobě žádají po humanoidech návrat ke konstruktivnímu životu, zastavit věčné soupěření- však tvořit můžeme, aniž závodíme.---pokračování příště.