Nerovnováha využitá ke tvorbě aneb impuls pro lidi
Zdravíčko, paprsky slunečné, měsíční atakdále! Sviťme! :)
Dnes jsem četla článek na seznam.cz, kde psali, že třetím lednovým pondělím začíná nejdepresivnější období roku. Dovolte, abych vám připomněla, že jste to vy, kteří si udělali na to statistiku napříč léty a zkušenostmi, že v tuto dobu se nastřádá nejvíce podmínek, které ničemu pěknému a příjemnému moc nepřidávají, a tak musíme pak vynakládat větších snah VYHLEDÁVAT podmínky pro dobrou náladu a umět je VYVOLAT.
Chci se usmívat. Chci vášní planout pro své niterné cíle a cokoliv plánovat a vzápětí plnit. Zahřeje mě to u srdce (ptám se, zdalipak i vás toto hřeje?) a ten oheň mi pomáhá takové obddobí překlenout. Od puberty asi i v důsledku spoustu nedospaných nocí a stresu jaksi to mám nahnuté hormonálně a zimní depky se hned o slovo hlásí. Nicméně, přesto...přesto tomu nepodléhám a stále podnikám kroky k jejich zmírnění. Dnes už se to dá charakterizovat jako zvýšená náchylnost k výkyvům nálad a to pochmurné trvá tak půl hodiny, než to vyvážím a zklidním se celkově. Sice se možná projektuji jako labilní (napřed smích, pak pláč a pak zas hurá...), ale je to rozhodně rapidní zlepšení oproti depce, co jsem zažila v 16ti letech. To jsem 3týdny měla stavy, kdy jsem sotva přišla ze školy a doma udělala povinnosti a sotva je udělala, tak prázdno. Žádní kamarádi či blízkost k rodičům. Beze smyslu čumím ve tmě pokoje do zdi a slzy mě tečou samy, ani pomalu si neuvědomuju pláč. Abych se vyhnula antidepresivům, tak jsem to nějak olhala na potíže s informatikou (byl to předmět, který mi dělal nejvíc zla a měla jsem z něj aspoň trojky, když ze všeho ostatního byly jedničky, takže to mohlo působit věrohodně).
Pak bylo jeden den hezké počasí a sluneční paprsky mě daly to objetí, kterého se mi nedostalo pozemským způsobem. A já se s tím cítila na vlně a tím jsem pochopila, kam směřuji...ale vlastně nejde tak o mě, však si připadám jako jeden z nejspokojenějších lidí, pohoda. Ano, sice by se našlo téma, které je nedořešené a stejně na něj nevystačím sama a taky, nechť mi andělé pomůžou držet hormony tak, aby to mohlo dobře sloužit záměru a abych nechytla nějakou psychózu a nevykašlala se na to, co je tak důležité (kvůli těm hormonům se bojím, abych nebyla natolik pod jejich působením v negativním smyslu, že bych třeba odložila své dítě jednou...) nebo abych naopak úplně nepodlehla úloze matky :D Prostě si pro sebe přeji najít zlatý střed v tomhle ohledu. Achjo, ale nikdo mi neprozradí předem, jak mi tělo zareaguje a jestli vůbec vstanu na kojení, až to bude například 90. den, co v noci musím vstát. Mozek se mi občas tak unavil, že sice jsem věděla, co je kolem, ale nedokázala jsem pohnout ani prstem! Zkoušeli mě (na vejšce byli spolužáci trochu opilí a dělali srandičky) rozesmát, jenže já se smát chtěla, ale z té paralýzy to fakt nešlo, tak podobným reakcím vůči mimi se teda fakt bojím). Já teda byla střízlivá, ale strááášně utahaná, hlavně psychicky.
Už jsem na to dala řeč s pár kamarádkama, co děti mají nebo ještě nemají, zato se dívají na své tělo jako lépe fungující, než to mám já a tak mu i víc věří a míň se tímpádem bojí nebo se těší! Aspoň jiné pohledy nabízejí rozmanitost výsledků. Jen ať mám někdy v budoucnu tu lepší variantu.
(Zatím vidina průběhu vypadá: totálně se několikrát znemožním v práci, kdy pobliju stůl na poradě a poznámky všech kolegů, pak to nestihnu a hodím další na chodbě anebo do koše... :P budu utahaná na páteř z toho velrybího měchu, v noci se vyspím buď na zádech nebo na boku, jinak to nepůjde a každé převalení mě probudí...sex na dvě věci, protože únava a pak je to...venku SNAD! pokud neleknu z toho..nojo pro mou chlapeckou podstatu z minulého života je těhotenství a porod šok..a snad mě ty hormony nepošlou do toho pekla psychózy...atd). Takže se můžu začít modlit radši několik let předem!
A to jsou příklady toho, že máte dost motivace a umu se ke konstruktivním řešením dostat. Já tohle možná ustojím, pokud neusnu na vavřínech, budu dál na tomto vnitřně pracovat a snažit se to vidět jako požehnání, jaké přeji vám všem, abych měla taky dost sil a motivace...stejně tak všichni lidé mohou zimy žít bez depresí, pokud překonají nechuť něco dělat a budou toužit to změnit k lepšímu.
A teď večer si můžete připít nebo začajit, jak kdo chcete, na ty chvíle lehkosti, kdy pojem deprese ve vašem vnímání neexistuje. :)