Nesmyslné "počítání"
Dnešní reakce kolegy mě pobavila i zamrzela zároveň. Sice jsem si to nebrala osobně, nýbrž mi blesklo hlavou, jak si zase tady někdo utváří vězení sobě i druhým.
Pronesl: "Musel jsem koupit kafe, páč už zase došlo. Já už jsem na pěti kilech kafe, co jsem sem dal a nevěřím tomu, že bych to všechno vypil."
Odmítla jsem to komentovat s myšlenkou "tak si je nacpi někam" a odešla jsem. Přesně během té myšlenky mi prosvitla ta o nesmyslném počítání. Také bych se mohla vymlouvat a ospravedlňovat, jak jsem koupila před dvěma měsíci hned kilo kafe a za tři týdny bylo fuč. Vypila jsem vše snad já? Ne. Vadí mi to? Také ne. :-)
Zkrátka zase mistrpán světa spolknul veškeré moudro, on je holt ten kolega takový, mele pantem ostošest, jakmile se o něčem rozpovídá a nezastaví se, dokud nepoví vše z deseti různých úhlů pohledů a jak ví, jak to či ono dopadá. Jenom mi ráno došla trpělivost a chuť poslouchat negativitu z jeho slov. Stížnosti.
Já to kafe občas přinesu s vědomím, že se po něm jen zapráší, s vědomím, že to pije minimálně krom mě dalších deset nebo patnáct lidí! Vadí mi to? Ne. :-) Jsem ráda, když si každý může dát. Má mi snad vadit, jestli z toho kila vypiju na dva šálky? Taky v tom nevidím smysl. Kafe buď je nebo není. A pokud někoho nebaví dotovat nebo dávat z popudu vlastní volné energie, tak jej přeci nikdo nenutí to dělat. Pokud přitom cítí nespravedlnost a stěžuje si na nepoměr, zase, dělat to vůbec nemusí. Pak si nemusí stěžovat! :-)
Tohle je jen jednoduchý příklad, model situace, kdy existuje jistě situací mnoho jiných, podobných. Také si vzájemně lidé, tolik počítáte, co kdo komu a jak? Jak dlouho a kdo s kým tráví čas a se mnou ne? Kolikrát on/ona mi zavolal/a a já jemu/jí? (a podobná porovnávání, srovnávání, co nikam nevedou, jen lidi rozdělují) Pokud by se jednalo o obchod, prodej, fajn, nechť je rovnoměrně rozložen výdej a příjem včetně rizik. Ale v rámci sladění a harmonických vztahů, nemůžu si pomoct, cítím, že v tu chvíli takové počítání sem nepatří.