O čistém signálu
Zdravím,
dnes si povíme něco o jednom z mých snů. Jisté zůstává to, že ačkoliv jsem se mnohého vzdala, tak ponechání takových snů a uvádění je do skutečnosti se stalo pro mne důležitou částí mé účasti ( :-) to nějak s těmi částmi a účastmi bude úzce spojené, že?)
Ve světě plném polopravd mám tendenci vynikat, ani ne kvůli pozornosti na sebe, spíš ukážu a zas mizím :P vynikat tím, že se nezdráhám člověku říct do očí, že je chuj, když něco v mém naciťování dělá fuj.... ale donekonečná nemůžu setrvávat na místě a čekat, až něco a jestli něco uděláte s tím, kdy se doopravdy spokojeni se sebou necítíte. To je věc a vždy to tak bude- věc vaší volby.
Taková klišé, že může jít o prezidenta nebo chudáka na ulici...to vynechám. Jelikož je jisté, že v tom základu, o kterém nyní hovořím, jsme stejní. Závistiví Češi? Proč?
Zemanovi povídám v jedné z meditací, že se s ním nenapiju. Přímo to vypadá takto:
"Za prvé mě štve přístup, s jakým nakládáte s lidmi...palec nahoru, palec dolu..a tohle si pamatuju ze základky. Pane prezidente, víte, jak já základku nerada? A víte proč? Nemohla jsem spolužákům přijít na jméno v jejich pohledech, pro mě natolik vzdálených a někdy hanebně pokleslých, natož abych s nimi našla společnou řeč. Také vím, že vy lidé pijete, abyste upustili páru, protože si to kvůli společenským kodexům netroufnete- riskovat vlastní prestiž, hodnotu ega nebo jak to nazvete- sílu osobnosti? Druhý den své případné PRAVDIVÉ řečičky z večera, jež zněly velmi nekorektně, omluvíte na to, že jste byl společensky unaven.." ( :D achjo, proto lidé chlastají, aby to ospravedlnili, že byli mdlého rozumu, alkoholem přemoženi, a proto vzniklo něco, co považuje společenský průměr za výstřelek nebo vrchol ostudy... PRAVDU o tom, že vlastně nežijete dle své volby, ale dle šablon zvenčí? Pravdu o tom, že se necítíte bezpečně ve větší skupině lidí, protože se někdo na vás zacílí a bude vás obtěžovat, jelikož neodpovídáte jeho vzorům ideálu a musí vás posuzovat a negativně vepisovat do vašeho pole. To se projevuje tlakem a nutkáním okamžitě zmizet z dosahu obtěžovatele nebo touze mu dát pěstí v obranném S.O.S režimu.)
Víte co? Nepotřebuji alkohol nebo hulení, bránu k pravdě jsem si od dětství navzdory tlakům nechala otevřenou! A fidli ;-) Mám-li držet veselou notu, fajn to jde, dokud nedojde :D na humor typu urážky a chvástání se...tam mě u toho hlava nebere, nevím, která bije, jen to, že mému bijícímu srdečku se to nelíbí a smát se mi rozhodně pak nechce.
"A zadruhé se s Vámi, Miloši, nenapiju, protože bych tu chtěla zůstat celkem dlouho, abych mohla dát co nejlepší příležitost tomu, že budu svědkem změny - vnitřní změny Čechů a vůbec všech pro započetí vnímání života jako krásy a konce strachování se. Záleží na tom, zda mi to, a tím pádem i sobě a všem těm lidem, jste nezapomněl přát. Jinak Vám nemohu důvěřovat ani v tom, že mi do panáka nekápnete jed."
Tolik k politice, zapomenutí na povrchní soudy a pytlíkování a zavrhování příležitostí (tím nemám na mysli, aby se pan prezident postavil do stejné úlohy jako paní Merkelová, to je asi extrém a o tom vysílání čistých signálů také není). Tolik k politice a vzpomenutí si na to, že vláda nejlépe působí, když se jí naoko vzdáte a rozmělníte postupně důvěru a naučíte se s touto dávkou svobody nakládat. Neznamená, že když budu mít materiálně vše zajištěné, že přestanu úplně pracovat a něco tvořit. Jaký smysl bych tu měla pak? Jednak jsme tím, co milujeme a také tím, co po nás zůstane. Obě - a ani jedna verze bez druhé netvoří úplnost. Slyšeli nebo četli jste to někde?
U mě závist, coby klasický povahový rys Čecha, se proměnila v přejícnost. Vidím všude, že člověk spokojený a šťastný, se nehádá, nepůjde házet nikam bomby, nepůjde krást a ničit. A tak to je, proto všem tolik přeji, vidím za tím samonastolení se harmonie, samovolně, dle nejdokonalejších zákonů Vesmíru. Na to stačí jedna jiskřička v srdci a o tu důkladně pečovat a živit ji prací, vnitřní prací na sobě. Také cestou není se kritizovat (v dětství jsem nesnášela, když mi říkali doma, ať se nad sebou zamyslím, neb jsem tam jasně cítila, že to myslí negativně, že jsem teda špatná a to mě spíš zhoršovalo a ničilo tu chuť něco dělat...bez fantazie a inspirace bych zůstala trčet ve svém utrpení uvnitř kritika a soudce napořád a tak je dobré ho poslat do...na věčné světlo :P ). Prostě dělejte, jak nejlépe dovedete, pokud zakolísáte, nepočítejte, kolikrát to bylo, prostě se příště jen vyhněte stejným podmínkám , alespoň ve smyslu, že jiné bude v podmínkách aspoň procento věcí. Zvednete se znova a znova a nějak se doberete ke snu o předávání si čistého signálu bez potřeby lhát, něco si omlouvat nebo namlouvat. Jednoduše proto, že ten nelítostný kritik zmizel a máte všichni pokoj.
Nebo jen jsem se nenarodila s českou povahou. Od mala těmto věcem - zde navyklým- vzdoruji. A asi se to vyplatilo :) Dalo mi to bohatý vnitřní svět a možnost niterně provádět rozhovor na jemnohmotné úrovni na dálku a---kdesi se to přeloží v potřebném podání. Takže změna pro ČR nastane. Jenom věřte ve vlastní dobro, nepouštějte si k sobě negativní vepisovače. A v udržení si vašich myšlenek a cítění v dětsky nevinné lehkosti si vybudujete nejdokonalejší zbraň, jaká ovšem neničí, ale tvoří něco nového a fantastického. :)