O několik měsíců později

07.01.2016 23:03

Jak se mi daří? Svěle! 

Důležité je umět pochválit svůj život. Celý rok 2015 byl nejenom pro mě plný změn. Času na mandaly také moc nezbylo nebo spíše vůbec. Dvakrát se stěhujete, máte novou práci, další blízcí lidé změní zaměstnání, nové prostředí a jiní lidé- no i jiné starosti. Tohle vše opět vede k určité inspiraci. Takže se pustím do menší úpravy blogu, který jsem doteď zanedbávala pro věci, jež zanedbat nelze.

Brzy se mi i nahromadí obrazy nové, abych je mohla vypustit do éteru. Co ovšem mohu udělat TEĎ? Mám tu pár básniček, přicházely zvláštně nahodile. Představte si, že sedíte někde na poradě a teď vás chytne tvořivá vlna při tom všem brainstormingu a kromě poznámek z porady vám upadne jeden-dva verše a pak to rozvinete v obědové pauze a doděláte těsně před spaním, protože si vybavujete tu nádheru tvůrčí energie a chcete si ji připomenout než usnete, neboť věříte, že se vám budou zdát úžasné sny a ráno zjistíte, nakolik jsou tyto sny blízké pravdě. Protože jste dostatečně chtěli a podíleli se na jejich tvoření s nejlepšími záměry a obecně prospěšným účelem- cesta za klid a harmonii.

Oheň posvátný

• Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
• Zda někdo pocítí přítomnost mou? - to mocné světlo proudící tmou!
• Život můj zhasíná, kyslíku ubývá a nikdo si nevšímá, že něco umírá.
• Nikdo mi neotevřel.
• Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
• Vím, jak to bývá dál, chci, aby vítr vál!
• A hořím a doutnám - já, mocný ohýnek, nezhasne plamínek.
• Roztopit silnou zeď, přeji si právě teď!
• Mřížoví roztavím a tu zeď pokořím…
• EJHLE! Dohořel jsem.
• Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
• Už bych to skoro vzdal, jak jsem zeď rozpukal- někdo mi dřevo dal, ať hořím směle dál.
• Radostně plápolám, vstoupila žena! Horkost a světlo dám, ty v srdcích chtěna!
• Její touha mě pohání, dál dřevo dává. Můj žár ji moc pálí, na útěk se dává.
• A opět zhasínám.
• Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
• Radostně plápolám, vstoupil muž! Horkost a světlo dám, čeká naň UŽ! 
• Jeho touha mě pohání, dřevo nepřinesl. Můj žár jej moc pálí, až na dno klesl.
• Už se to opakuje moc dlouho…
• tiše plápolám, až jen lehce doutnám.
• Žhavé uhlíky podemnou- TO ZE MĚ ZBYLO.
• Kolem mě mřížoví a silná zeď, nevím, kdy planout mám, než právě teď.
• Jaký to smysl má, když každé zrození ve smrt se promění?
• Tu zeď jsem rozpukal-někdo mi dřevo dal, ať směle hořím dál.
• Radostně plápolám a vstoupilo dítě! Teplo i světlo dám, ono však ptá se:
• Tolik služby jsi vykonal, lásku si přál, pak jsi vždy zhasínal, abys tak opět hřál?
• Mohu Ti dřevo dávat a už víc neočekávat? Tvá svoboda mi je přednější, nechť je láska vzácnější!
• Dítě moudré, úmysly čisté- z nebes jsi darem. A tak už nepotkám se s marností a nezdarem.
• JÁ- oheň posvátný, věčnosti určený a osvobozený.
• Jen tak nemusím vše v popel hnát a lidé se nemusí už lásky bát!

---

Nepochopená

• Jednou se otevřít a na chvíli jen tak snít.
• S tlukotem srdce jít a už se nepopřít.
• Avšak! Je to dovoleno?
• S bolestí v srdci báseň skládám,
• Spojení vědomých téměř vzdávám.
• Avšak! Je to dovoleno?
• S vědomím uvěznění, ve světě plném pření,
• už prostor k dýchání tu pro mě není- NENÍ.
• Létat se zdráháš a k zemi padáš - CO je Ti, motýlku?
• Cena příliš vysoká za ta slova hluboká - nesou se andílku.
• ZAPSÁNO JEST.
• Andílek přiletěl, motýlka vzkřísil - motýlek pověděl, kdopak jej tísnil.
• Byly to zdi, které se každý bojí přelézt. Byly to bolesti NEPOCHOPENÉ.
• Motýlek se andílka ptá: Je lidem dovoleno přelézt zdi?
• Andílek odpověď dá: Ano i ne - jen těm, kdož vzdali se lži. 

---

O Smrti

•     Stojím nad hrobem, když ulehla jsi spát.
•     Na cesty věků celým vesmírem, rozhodla ses dát.
•     Touha je sladká a ty se chceš odpoutat.
•     Duše tvá hladká, touží se milovat.
•     Blízkost splynutí, nádherné sdílení.
•     Světlo ve světle, barevné víření.
•     Nechť už jsi šťastná, blažená.
•     Se svým dvojčetem, dušinka spřízněná.
•     Atom od tebe příliš spěchá,
•     proto na světě hmotném se neponechá.
•     tak tu stojím nad hrobem, s krásným vědomím, že JSI!
•     Báseň o smrti s hlubokým klidem- posílám a neptám se, kde jsi!
•     Anděla tu vidím, láskyplně sděluje:
•     Však sám brzy uzřím, kudy duše putuje.
•     Nahý a bez přetvářky, žádné vrásky,
•     jen totální odpoutání z Boží lásky.

---

Ztracená a nalezená

• Byly tu dvě tváře-mladá a stará. Momenty ze snáře spojí jen úplná.
• Zamlada bála se otevření, z kritiky ostatních o jejím snění.
• Ve stáří smála se pohoršení, nechtěla vázat se tomu, co její není.
• Ve dvaceti na tom záleží, co hlavně jiným náleží.
• A tak v sobě ztracená- sebe neviděla, klid duše zdánlivý druhým záviděla.
• A život byl venku, avšak scházel v ní!
• Kdo jí jen napoví, jak se neztrácet
• a drahocenný čas v nezdar neutrácet?
• Co duše, to jiný názor, jiný svět
• a každý den ona v bouři nesouhlasů ke konci svému bude spět.
• Potkala slečnu o pár let starší-
• -nu poznání skrze ni, může být snažší!
• Ta slečna již věděla, co mladší sestře za strasti v hlavě straší.
• Provedla neobvyklé-
• -věnovala polibky vlhké!
• Mladší k ní vzhlížela: „Co to jen děláš, rozum jsi ztratila?“
• „Dávám Ti odpověď na otázku, co dlouho Tě trápila!“
• Proběhla diskuze- dlouhé věty,
• vrátily tvář života mladé slečny.
• „Přestaň si namlouvat, jak každý Tě soudí-
• - jen stačí naslouchat, jak sám sebe se vidí.
• Příběh o Tobě vzniká jen uvnitř- v hlubinách srdce.
• Jen zde se neztratíš, tu uvnitř- odevzdej se lásce.“
• „Chtěj vidět sebe jako zázrak,
• pak záři Tvou nezakryje žádný mrak.
• Jak toto uzříš, světlo rozšíříš, tíživé rozpustíš a ve druhých totéž si zrcadlíš!“
• „Přijde čas, kdy se lidé naučí stejného umění
• a všední život se dík jiným náhledům v nádheru promění.“
• Byly tu dvě tváře-mladá a stará. Momenty ze snáře spojí jen úplná.
• Zamlada bála se otevření, z kritiky ostatních o jejím snění.
• Ve stáří smála se pohoršení, nechtěla vázat se tomu, co její není.
• Úspěch druhých stal se také jejím, zázrak nalezla s každým nadechnutím.
• V čem vnímala úspěch?
• V srdci zpívání, ranním zívání,
• denním tvoření a plození,
• večerním trávení a pokojném usínání.