Bůh nechce, abychom měli strach

19.03.2019 09:12

Bůh nechce, abyste žili ve strachu. Co myslíte? Ne - špatně položenáotázka - nespočívá celý mechanismus v tom, co si myslíte, ale co cítíte?Tak se ptám jinak: Co cítíte?

Bůh jásá, když vidí, že jste se rozhodli a rozhodli jste se
například světelně pomilovat s vlastními buňkami, matricí DNA. Jako odměna
se Vám pevného zdraví dostane.

Vy se ale nejprve bojíte vůbec vstoupit do těchto úrovní a
dějů.

Ne, bratře (ty v islámu třeba), ten šátek odložím právě
jako symbol nesouhlasu v pojímání víry a vztahu s Bohem na bázi
strachu. Volím lásku. Ptáš se mě, co se stalo? Nic se nestalo, já se rozhodla
transformovat. Chodili za mnou lidé země africké, ptali se mě, co s Koránem
a já jim dávám odpovědi. Ne slovy, ale tím, co si ve způsobu života volím.

Odsoudíš mě snad za to? Mám se toho bát? O co přijdu? Jasně,
můžeš reagovat, že na hmotné úrovni mi nedáš práci, abych neměla zdroj obživy,
avšak cesta pro mě připravená a jiná již je. Vidím pak na Tobě ten "soucitný"
(ba manipulativní) strach, co se mnou bude po smrti. O to je také postaráno.
Vidím tam. Ale nekoukám příliš dlouho, protože jisté "knihovny" během čtení
žádají pokoru. Tu pokoru, která nezapomíná na život a jeho uznání. Co z toho,
kdybych se měla jen zabývat celých 24hodin denně a 7dní v týdnu... pouze
záležitostmi posmrtnými a zapomněla na žití, které má býti darem. To by byla
holá neúcta a nepokora.


Nic. Ticho a jdu dál.


Předávám informace, dostává se mi reakcí, že lidé se mě
bojí. Jednu dobu jsem potřebovala, abych Vás mohla vnitřně pohnout k prvnímu
kroku, abych vyvolávala jistý respekt až možná trochu strach. Protože na ten prvotně
zatím "slyšíte" víc než na lásku.

Bojíte se mě, ale to je klam, neboť se ve skutečnosti
obáváte informací, jaké Vám předám. Ony i tak, nyní aniž bych se musela zvlášť
snažit, na Vás budou bušit společně s kosmickými energiemi. Máte
pochybnosti, jak to ovlivní Váš dosavadní život, Vaše zvyky, že to převrátí
všechno naruby.

Musí se stát to stejné jako s hodinami písečnými.
Dochází ten písek, dochází čas? Je potřeba hodinami otočit, převrátit naruby a
nyní může v klidu zvolna plynout další časový úsek bez pocitu, že čas
dochází, ale vždycky se může přetáčet v libovolných smyčkách a beze
strachu v něm, že někdy dojde.


V mém
lodním datovém úložišti se střádají poznatky různých knihoven, civilizací,
kvalit časů. Některé mám najeté sem do fyzického těla hned, jiné trochu trvají.
Také se stávalo, že mentalita některých světelných bytostí se nechtěla
angažovat v zapisování do knihovny, záznamy jim ve skutečnosti nenesly
nic, pouze uchopovaly rámec času a co se děje v odevzdání se - tím se
nechaly vést bez potřeby zkoumat jejich vlastní dějiny, aby se takzvaně, z lidského
pohledu vyhnuly dalším omylům/katastrofám. U nich nebylo zavedeno vnímání
dramatického scénáře, katastrof. Pak tu byly takové, co se radovaly za to, co
se nestalo.


Pracuji s krystalickým vědomím a natolik ukotveně, že i
klasická práce spočívá v kontaktu s krystaly a jejich opracováním,
stanovením vlastností, účelu. Hlídám chrám, kde je krystalů plno. Sleduji toky
energií.


Uchopuji vlastní
multidimenzionalitu. Pozoruji, jak se to jeví - jako několik životů během
jediného. To, co dřív zastávalo třeba deset různých lidí a osudů, provádím nyní
v jednom, skrze sebe. I v každé té úrovni přehodím pomyslné přesýpací
hodiny.


Už se to s Vámi lepší. Shledávám, jak se postupně
odpoutáváte od norem chování založených na strachu a činíte rozhodnutí, učíte
se jim, podle (sebe)lásky a vyladění Vašeho vnitřního světa tak, aby mohl být
více v harmonii s vnějším, aby se rozplynuly třecí plochy mezi
vnitřním a vnějším, uzdravil se konflikt.