Po úplňku a změna smyslu
Jsem jedna ze šťastlivců, kdo si mohl vzít na pátek volno a trávit jej nepracovně. Skvělý výlet na horu Jizeru, svěžest, otevřenost a vlídné i silné energie na té hoře mi zpříjemnily dopoledne. Odpoledne sedánky a povídání s kamarády. Nakonec jsme viděli zatmění Měsíce krásně z pohodlí našeho balkonu.
A co se dělo dál? Načetl se mi další krok směřování, zdálo se, že nejprve povede ke stagnaci, avšak překvapení nastane nejlépe, když to člověk nečeká. A tak ve světě, na kterém dříve převládala přítomnost manažerů a Voldemortů a jiných morů (nebo žerů?), nakonec mě jejich existence v minulosti ponechává v klidu.
Kde jsem ale více nabrala emocí byl zpěv Matky Země...ten mě dostal do slzavého údolí, do něhož bzučí hmyz a šumí křídla ptáků...
Gennady Tkachenko (si děláš srandu, že to všechno umí jen ústy a hlasivkami! ale je tak)
https://www.youtube.com/watch?v=Y2SGfMcemaM
Cítím, že je teď dobré meditovat při takové hudbě, jednak tu máme pořád ta vedra, jednak velká sucha, začínající býti závažná z hlediska rizik požárů. Ze zkušenosti vím, že nestačí jen něco myslet, musí se to procítit a já to taky musím vložit do slov (napsat). Začínám si uvědomovat, že se věci dají do pohybu a změní se až tehdy, kdy kolem nich udělám rozruch, nějaké to divadélko nebo o tom napíšu a hodím do éteru. V tu chvíli dojde k uzdravování. Je k dobru dát řeč s Matkou Zemí. A vypsat její procítěné vzkazy. Se slzami v očích pro lásku k zeleni a životu. Pochopitelně jsem zavázána žít šetrně k přírodě a dávám slib, že jednou mí potomci k tomu budou také vedeni (aby neplýtvali, vážili se zdrojů obživy - těch skutečných, ne-jen těch papírových!).
Pojďme procítit a tvořit v souladu.