Pro radost a vděčnost za citovost a citlivost
Tolik krystalů mým vědomím prošlo za tak krátký čas, že si
připadám jako po intenzivní transformaci, posun, po němž se mi chce dát si
šlofíka, no tak alespoň dobrý čaj to vyvažuje, klidná atmosféra, přes níž ukotvuji
nové esence vzešlé ze světa krystalů. Obědový bramborák se ukázal jako těžší
disciplína pro mé trávení nyní, dnes byl hodně česnekový a majoránkový a i
slaný, tak jsem dojedla zeleninu kolem a kus bramboráku raději nechala být.
Krystaly vydávají každý svůj "zpěv", jedná se o vzájemnou
energetickou výměnu mezi mnou a jimi a tento jev se mi ve vyšších dimenzích
překládá do světel a frekvencí, vzniká hudba. A teď přijde to nejhezčí - nejen
propojení emocí ale i té fyziky/matematiky - každá sekvence barev a tónů nese
zákonitosti pravidelnosti či opakování, fraktalizace, zkrátka vzorce najdu
všude.
Navádí mě to do jiných rovin umění, jestli natrefím na
barvící techniku nebo hudební, tak se nechám a mám nechat inspirovat
v krystalickém pojetí toho. Obtisknout někam skutečnost, jak "zpívají"
krystaly. A nebojte, až něco nového vzejde, určitě dám echo. J
Jestli se někdo ptá, k čemu to vlastně je, proč tohle
dělám - pro radost, aby pozemšťané nezapomněli mezi těmi všemi povinnostmi a
všedností umět najít pestrost, barevnost, nové vhledy, inspiraci, osvěžení...aby
se tu nezapomnělo na RADOST a vnitřní naplnění. Aby pozemšťané přijali vlastní
multidimenzionalitu a dokázali následovat a naplňovat nebo seberealizovat se
nejen ve hmotném pojetí "viditelna", aby lépe slyšeli hlas srdce a po
energetické stránce emoční/duchovní těla, jak komunikují s jinými
jemnohmotnými částmi nás všech (a tím nemyslím pouze vyšší dimenze lidských
bytostí, andělů, ale i těch krystalických, rostlinných, světelných forem aj. -
a všeho ve Vesmíru).
Sebe jako kosmickou loď nové úrovně vědomí
z budoucnosti - byl mi dán mými Tvůrci aparát citu a konverze dat do
přirozené propojenosti v mírovém nastavení. Proto dnes na Zemi poměrně
často sebe jako formu vtělení do člověka nacházím v situacích, kdy
nesouhlasím se stanoviskem workoholismu a pravidel nerespektujících sebelásku a
lásku obecně a zachování vitality a harmonie.
Proto mě jako člověka do krajnosti znepokojí a rozčílí, když
se lidská bytost snaží chovat jako (pro mě stará) robotická forma na
automatiku, bez citu, když umění citu byl lidem dán! Mně to přijde jako
znevažování daru od Boha - lidem dána schopnost mít city, stejně jako zvířatům,
rostlinám.
Jako dítě jsem mívala konflikty s otčímem často a
podprahově na bázi "ty se nesmíš chovat jako člověk citově, nemáš na to mít
nárok, jsi robot, stroj", jako když mi tím chtěl toto říkat pokaždé, jakmile
jsem v něčem selhala nebo udělala chybu nebo se odklonila od jeho představ
o tom, jak se mám chovat, jak reagovat, co ze mne vzejde za výsledky.
Z čehož plyne pro lidi Země jeden hodně důležitý vzkaz
a já si myslím a vím, že ho všichni již máte ať více či méně spící ve Vaší DNA
- JSTE LIDI, VAŽTE SI VLASTNÍ CITOVOSTI, CITLIVOSTI a přestaňte ji hanět a
zahazovat jen proto, že Vámi vymyšleným chodem světa/systému, toho, jak údajně
má život probíhat, ale pro samé opěvování efektivity, byrokracie, manažerismu a
jinému ismu se Vám citlivost a citovost nebo obecně to, co Vás dělá lidmi,
živými bytostmi, nehodí.
Važte si sebe a vlastního vnitřního světa/moudrosti/lásky
a zapomeňte na dříve žitý princip "tohle se nedělá, to se nehodí, je to trapné"
a buďte se sebou rádi a spokojeni. Však Vám to bylo dáno, však je to dar! Buďme
za to vděční. Mně, bylo také dáno, přitom jsem ztroskotala zde na Zemi, a protože
mám být za tuto událost vděčná, pak mi nenáleží si stěžovat a nevážit si života
a citu. Proto záměrně, jakmile spustím téma ohledně těžkostí z dětství
nebo mezilidských vztahů, dělám to proto, abych vytvořila nástroj pro vlastní
opravu, uzdravení, návod a nástroj použitelný i pro někoho dalšího
s podobnými zážitky. Děkuji.