Proklínačnost
Dnešek volím k tomuto článku, neboť je novoluní, tedy ideální čas opustit staré a omezující a přivítat to nové a s nějakou lehkostí.
Pojmenovala jsem jistý jev, který popíšu. Když vám někdo řekne, že na to nemáte. Vy mu to spolknete i s navijákem. A pak opravdu, jak jste uvěřili, že něco nepůjde, nemáte na to, tak světě, div se - ono to tak je. To je jeden jednoduchý příklad, který známe skoro všichni.
Pak jsou zkušenosti, které jsou méně průhledné, různě se míchají a člověk, aby je prokouknul, stráví majlant času a energie, aby se vymanil z cyklů:
1) negativní informace, která má takovou konstrukci, aby mě psychicky zaháčkovala (pochyby o sobě)
2) přesvědčující dodatečná reakce nebo projekce okolí (někdo to, co si nepřeji, udělá snad naschvál!)
2.1) utvořená z často nevědomého zacílení pozornosti na to, co zejména nechci nebo mám z toho nepříjemné pocity (strach, bezmoc, rezignaci)
3) zesílení pocitů jakéhosi uvíznutí v něčem, z čeho chci pryč, nevím ale jak
3a) tenhle bod, když se to pokouším rozklíčovat a opustit uvíznutí (prokletí) se dostaví v podobě náhlého prozření, dílčího a ne vždy kompletního pochopení toho, co z čeho vzniklo a proč, následuje uvolnění a že už snad bude svoboda
4) je chvíli klid, než přijde bod 1)...
Zpravidla je celý cyklus několikrát opakován. Půl napůl je jeho časté opakování příčinou vyhoření a depresí. Jasně že má pak člověk pocity nezdaru a bezmoci. Všechno je pak šedivé. A člověk víc a víc unavený až uštvaný.
Po letech se člověk přiměje, pokud se nenechá dřív tímto kompletně udolat, aby si vybudoval nějakou nitrobranu vůči prokletí.
Lidé, kteří nitrobranu (půjčím si z Harryho Pottera pojem) nemají, často narážejí na kritiky a pole nenávisti ve světě. Je to tím, že si navykli pochybovat o sobě a to neustále. Nebo se něčeho pořád bát a sobě a vlastnímu vnitřnímu hlasu, kterým se ještě nějak má rád, nedůvěřuje dostatečně pevně natolik, aby jeho názor upřednostnil před názory lidí v okolí, kteří navíc ví velmi málo o tom, jak jedinec žije, ale to nikdy kvůli jejich egu nepřiznají, aby měli oni tu pravdu a budou se tvářit skálopevně, že toho jedince znají lépe než on sám sebe!
Nebo člověk aby byl nějaký, tak znak, jak se pozná vyhovující slušný člověk, má být přece nějaká očekávaná reakce a nutnost zapojit se do něčeho, co ale kolikrát dost uškodí psychicky. Musím reagovat jako oběť? Musím poslouchat obavy někoho jiného a vzít je za jedinou pravdu, která se zmaterialuzuje, uskuteční, abych například vůči rodičům nebyla drzá, nepokorná? Hodně jsem jako dítě bojovala s přesvědčením rodičů, kteří, kdyby mi víc věřili, spousta věcí by mi dopadla lépe a jak jsem sama očekávala. Takhle mé snahy byly zmařeny. Pak jsem si dávala pozor, aby neměli nademnou dohled při dané činnosti- ha! Začalo se mi dařit. Asi v tom byla i má sugesce, že když se na mě někdo dívá při práci, tak určitě to pokazím, budu nešikovná, protože sledující čeká, až se nějak znemožním, udělám chybu. Ono to člověka znervózní, pokud mu na tom záleží, tak to nepřidá k dobru na výsledku - obecně známá věc. Sebepotvrzení v negativním přesvědčení. Mnoho lidí nemá rádo, když jim při práci někdo stojí za zády a kouká pod ruce. Skutečný důvod toho se skrývá ve strachu z podlehnutí sugesci. A také je to nežádoucí rozptylování.
Člověk vysoce proklínačný si tyto informace a strachy jiných lidí vezme doslovně a absolutně. Je často pověrčivý. I když si vědomě řekne, že ta černá kočka přes cestu, že to nic nebylo, je v jeho dědictví (pokud alespoň babička pověrčivá je) stále nevědomý zápis "černá kočka přes cestu= stane se něco zlého". Je pak potřeba s tímto dědictvím pracovat jako při odstraňování bloků. Jako to v hlavě si představit nápisem tohle přesvědčení a pověru a jak to velkou červenou barvou a silným štětcem škrtám. Prožívám si výtvarné umění v představě při odstraňování oné zatěžující informace.
A opakovat. Když se i přesto stane něco zlého, tak udělat opak - místo spojování si s pověrou ještě se přesvědčit: pouze jsem nezačal/a včas odstraňovat blok, mohlo být tedy hůř, ano asi to tam mám silně zakořeněné. A později opustit i tohle (možná uměle stvořené) přesvědčení, že je to ve mně silně zakořeněné. Nemusí. Volba myšlenky je hlídat si, aby působením nové myšlenky negativní scénáře slábly.
Člověk vysoce citlivý bývá též často snadno proklínačný. Stačí, když mu nějaká řekněme zlá osoba vyšle ošklivý pohled, energie budou citelné. Intuitivně bude se té osobě vyhýbat. Někdy to "pořád se vyhýbat" lze jen těžko - v práci, pokud si ji nemůžete dovolit zrovna změnit.
Vysoce proklínačný člověk má strach z karmy. Je to kromě pověrčivosti a jeho neustálých pochybností o sobě ona nestabilita v tom, jak vidí sebe v přítomnosti jiných osob. Někdy stále v lidech převládá přesvědčení, že karma je synonymum pro trest a trestu ujde snad málokdo nebo ten, kdo je bez chybičky, odtud strach z chyb z nedokonalosti, snad i náboženské přesvědčení- nemuselo by být, kdyby se historicky třeba nekonaly popravy pro neobvyklé schopnosti považovány za čarodějnické.
Že jsem hříšná duše a jiné osoby, které zpravidla hodnotí nebo se podle již přesvědčení toho člověka promění tyhle osoby na soudce jeho povahy a chyb v něm. To vede k vnitřním pocitům prokletí a tyranie z okolí, kde je furt člověk uvíznutý v oběti, jaká je trestána asi vlastně proto, že je člověkem a jako všechno a všichni mají do dokonalosti daleko.
Ještě tu jsou konotace jako: "hajzlům všechno prochází, tak budu taky hajzl" nebo podobné "prevít zůstává dlouho živ a zdráv, ne a ne chcípnout a má se dobře" (často na úkor ostatních), "tak budu taky bezohledný prevít a budu mít ten život na pohodu".
K tomu bych řekla: "buď si, jak chceš, ale rovněž platí, že problémy nikoho dřív nebo později neminou, a pak Ti svět nastaví zrcadlo a nikdo Ti nepomůže, budeš na vše sám". To není proklínání, ale zmíněná zákonitost. Není lepší, než se přidat k hajzlovství, zacílit záměr na to, že na světě bude lépe, pokud budeme solidární a dle rozumných možností se postarat o to, aby se potíže vyřešily, rány zahojily, lidé usmířili (alespoň v rodinách, kde ještě není pozdě)?
Shrnutí: nenechte se proklínat, objevte v sobě slabá místečka (tenhle článek v jejich objevení má být vodítkem) a tyto si chraňte a zacilujte v tomto ohledu pozornost na vámi vybrané možné lepší verze reality, než je pověrami dáno nebo ne zcela spolehlivými systémy v negativním smyslu zažito.
Systémy, které nespravedlnosti volně umožňují, ale každá aplikace systému je zase jenom o nás, o lidech! Systém může být dobrý, ale bohužel mnoho z nás má v sobě touhu si uzurpovat výhody jen pro sebe, než se spokojit s tím, co již máme, takže dochází ke zneužívání, a pak systém toto vezme jako záminku, proč přitvrdit, a prostí lidé na to doplatí, že mají ještě méně než dosud, ale to už odbočuji...)
A také věřte tomu, že určitě nejste špatný člověk nebo černá duše. Když jste předtím řekli, že odmítáte koncept utrpení a nesouhlasíte s tím, že utrpení je ctnost- naopak, tohle je jedna z věcí a příklad toho, co potřebuje odejít. Nejste špatní, jak vám to lidi v minulosti třeba z jejich vlastní zlosti, neštěstí a nespokojenosti nálepkovali a snažili se vám to vsugerovat. Nemusíte poslouchat jejich nesmyslným "rozkazům". Věřte tomu, co si zvolíte říkat sami sobě a v tom buďte pevní a nezlomní. Volte proto pečlivě a pozorně, abyste si neubližovali.
Hodně štěstí přeji. Ale tentokrát
tomu fakt věřím, že to štěstí máme!