Shrnutí posledních článků – důvody jejich vzniku
Zejména poslední 4 články mají účel uzdravovat různá traumata a zranění z nepřijetí. Také měly čtenáře přimět k větší aktivitě pro vytváření radosti v jejich životě. Ne, nestačí jen samotné čtení a očekávat, že odměny spadnou do klína samy a zázrak se sám stane. Platí natvrdo, jaký si to uděláš, takový to máš. To je ta zodpovědnost, kterou máme přijmout a nedopustit v sobě sebemrskačské pocity viny, které nás odvádějí od cíle, kdykoliv se nevědomě něco stane nebo něco, co jsme si slíbili, ehm, nevyjde. Tak to prostě je – odpustit si zklamání a jde se dál.
Poukazuji, nakolik se společnost formovala a udělala z mnohých témat tabu a označila některé typy jednání a chování (kdyby šlo o vraždu nebo krádež, tak to zase je něco jiného), mám na mysli to chování, které je hodnocené jako dětské nebo odsuzované proto, že by někomu manipulativnímu vzalo moc. Protože by vyhřezla skutečnost, kterou se ti samí manipulátoři a ego-noshledi snaží maskovat. Transparentnost a přímočarost v dnešní době se nenosí.
A taky chci uvést na pravou míru několik věcí.
Pár teček za pasáží o roce 2030 v článku „Jak setřít obtížnou osobu, anebo jde o mnohem víc?“ symbolizuje pomíjivost. Možnost změny něčeho, co může nastat a je velmi pravděpodobné, pokud nedojde ke změně v našem vnitřním světě a odmítneme jej uzdravovat. Uzdravuje se potom radostí a dovolením si důvěřovat – i za cenu toho, že nás někdo oklame. A neponoukám k tomu, abyste se slepě nechali například okrádat z bankovního účtu. Oklamat vás může přítel, někdo z rodiny, ale je potřeba si to vyjasnit poté, co se tak stane: Udělal to vědomě, naschvál? Nebo jen nevěděl, jestli se mýlí či to bylo očividné, ale přesto jste se přesvědčit nechali – a on či ona to nechtěli vidět, že se pletou? Co tím sledovali? Pak se ukáže, jestli to bylo na skutečnosti, že jako lidé, nedokonalí, poloslepí nebo úplně slepí, každý tady nějak tápeme životem – to bylo lidské nebo úmyslné a zlovolné (potom takový člověk už vedle nás nemusí jako přítel pokračovat a můžeme, ba musíme se vůči jeho jednání vymezit).
A nedělám ani nějaké věštby tzv. postaru jako pouťovou atrakci. Na co? Výsledek je jednak matoucí a nebudu tu riskovat, že zase něco „uvidím/ucítím“ a tím pádem se to určitě stane a začnu šířit falešnou poplašnou zprávu. Může se něco stát, ale také nemusí, protože tu záleží na uvědomování si vlivu na realitu každého z nás a jak se to poskládá jako celek ty všechny vlivy.
Proč mé články nemůžou být sluníčkové? K čemu by pak byly? Když mají otvírat nové pohledy, vědomí a dát možnosti jiných než tradičních řešení? To bych musela popírat a docela tvrdě, co hnusného se tady chvílemi děje. Navíc dle článku „Když řeknu světu, že se mi daří…“ první tři odstavce se točí kolem zákonitosti – hermetické zákony hovoří: Stejné přitahuje stejné či Jak nahoře, tak dole – ale zde se ukázalo, jako už mnohokrát dříve, i když to nebylo třeba tak nápadné, že NEGATIVNÍM tématem v článku zmíněném do éteru se přitahuje protipól, aby se kvality vyrovnaly. Nebo aby mi něco dokázalo, jak se pletu a že vidím zbytečně temně ten svět a lidi v něm (a okolí mě mohlo zase soudit jako neurotika). To je jedno, funguje to zkrátka takhle.
Tedy dorazí to, co potřebujeme a chceme! Uzdravující, konstruktivní síly. Už jen tím, že „to nehezké a špinavé“ vynesu ven. Aby se to mohlo vyčistit. Staré školy řeknou: Nojó, praní špinavého prádla na veřejnosti a co je doma, to se nemá vynášet.
Jenže ono to je veřejné už dávno. A lidi to v sobě dusí a pak se diví, že jsou z toho nemocní. Nemusí to tak být.