Síla sugesce okolního světa a obrana proti ní
Opět mírný přetlak mě volá po vyjádření, jež by mohlo nejednomu z lidí něco dát. Jsem v rozpoložení snížené trpělivosti, zejména v čekání na někoho nebo v situacích, co se jeví jako zábrana volného toku mého bytí. Nyní potřebuji téct. I v tom živelném smyslu jin-ženském a vodním zákonitě a nezbytně "téci či plout" musím. V tu chvíli nesnáším lidi.
Jenomže to asi nebude tak pravda. Možná mi v těchto chvílích lidská společnost je JEN velmi nepohodlná! Jinak proč bych tu psala o tom, že je záměr tímto vyjádřením něco dát, přinést. K definici nenávisti by mi to muselo vše být minimálně fuk.
Vzpomněla jsem si na spolužáka z ČVUT a ten onehdá do návodu, jak řešit komplikovanou matematickou úlohu jen napsal: Když není zbytí, vyserte se na definice, použijte limitu :-P
A já za svou limitu beru tu trpělivost, protože nemíním pokoušet svého démona, a tedy lidé, pokud mi jejich společnost nedělá dobře, tak kvůli znovunastolení komfortu uvnitř sebe jdu pryč. Co mě unavuje poslední dobou- neustálá hra na domnívanou ;-) Ty budeš mít tohle a ty máš takovej problém a je v tobě temno,...už mě to zrovna přestává bavit. Je to zase klička na to, jak spadnout do her typu "chudinka" a že jsem teda nemocná a že mě požírá temno. Kdepak...
JSEM V POŘÁDKU. Proč to ale tak nahlas sem píšu? To abych opět něco zdůraznila. To, aby vyniklo, o jaké frašce tyhle dohady jsou. Celý svět versus má duše, moje vnitřní sebedefinice, nebo spíš sebecítění. Ráda bych tyhle póly někdy spojila, aby mohly ladit. Navíc co člověk, to nálada jiná a jiný názor. Teď určitě budeš taková. NE a NE a NE! odpovídá to ve mně. Každopádně, došla jsem do bodu, kdy vědomě odmítám definici mé duše od druhých lidí, zvlášť je-li NEGATIVNÍ. O tu charakteristiku negace tu převážně jde. Nebráním se, když mě někdo pochváli, možná občas usměrním, že to není tak růžové, jak zrovna vidí, ale jsem ráda a v pokoji, protože --proč bych neměla být, když mám ráda sebe? Jestli mám vůbec ještě někoho ráda, toť otázka. Ale ano, jen se to musí (dle vzoru muži jsou z Marsu a ženy z Venuše) aplikovat ve stylu "kšandy"- zkrátka někdy blíž někdy dál. Kupodivu to měla být záležitost pánská- potřeba se drahé polovičce vzdálit a pak zase přiblížit. Mno, tak já to mám také tak a i s lidmi obecně, nejen ve vztahu. A partner je spokojen, protože je nastavený podobně! :P
Ta sugesce okolí mívala na mně dřív mnohem silnější vliv. Vím, že když mi někdo pověděl, že nemám kapku soudnosti, nebo že jsem nafoukaná nebo zmije úskočná, tak mi jaksi z toho na chvíli přeskočilo (no byla jsem pouhým slovem "přepsána") a nepohodlí a ten neklid z toho, že mě lidi neumí nechat být a pozornost mi věnují jedině v případech, kdy mi chtějí něco vyčítat a pranýřovat a očerňovat...no zkrátka všecko, co vyvolá cuky. Ty cuky mě pak přímo naváděly k jednání, jaké odpovídá vzoru nesoudná naivka (protože chci uvěřit a nestrkat všechny lidi do jednoho pytle, ale uvěřím navzdory tomu všemu, co vidím právě těm, co si to nezaslouží a těm co si to zaslouží, tak mi dělá problém pak věřit, protože předešlá zkušenost na důvěru nevyšla), nafoukanec (protože jsem se stáhla do ústranní pro nalezení klidu a bezpečí a to vypadá, že se s nikým nebavím, protože mi nikdo není dost dobrý) a nakonec zmije úskočná, co hraje podle toho, jak vítr vane, ovšem to jsou důsledky mé slabiny, která se prohloubila jen s dalšími kalamitami ve vztahu s lidmi. To všecko mě vede až k nezdravě překombinovanému analyzování.
A tak nutně potřebuju zahodit hry na trpělivost a ochotu a hry, kdy okolí na mě vyloženě ječí- hej ty náno sobecká! A co já?! Bez možnosti pravidelně navštívit ticho a samotu, meditovat, je ze mne uzlíček nervů. Protože mám odjakživa velkou citlivost na okolní nálady- také to každý měsíc pořádně odnesu- čím víc nervů a nepohody, tím těžší křeč o měsíčkách. Tohle dělám, abych už takhle netrpěla a pro lidi byla snesitelnější.
Obrana proti sugesci: nenechte se přepisovat. S čímkoliv negativním zvenčí si uvnitř sebe řekněte: Klid, vím nejlépe, že nejsem takový/taková, jak se o mně tvrdí. Jsem v pohodě, netřeba to hrotit, ten člověk jen nemá den. Možná se už nikdy nepotkáme, na co to řešit? Třeba za měsíc jestli se potkáme, bude zas něco tvrdit- neočekávaně pěkného.