Skrytý důvod rození dětí s ADHD a jinými vývojovými odchylkami
Název článku napovídá zaměření tématu - proč je čím dál více dětí s ADHD, jaký k tomu existuje skrytý důvod a jaká je vůbec dynamika toho, kde si rodič v roli oběti nedobrých okolností občas pod tíhou starostí a únavy klade otázku "proč zrovna nám?" - se muselo stát, že dítě je v něčem jiné a nese to zatížení nebo přitahuje potíže, jejichž míra bohužel přesahuje naši kapacitu jim čelit a dávat ratolesti podporu.
Sen každého rodiče, jak mámy, tak táty, je narození zdravého potomka. Všichni víme proč. Ale málo o tom mluvíme. Na rovinu - já nemohu mít děti, ne za dnešních podmínek a okolností, kdy moje tělo dává zpětnou vazbu světu v reakci imunitními odpověďmi a plod zlikviduje jako něco cizího, nepřirozeného. Protože nežijeme v přirozeném nastavení, tělo odpovídá - brání se stavu.
Nahrává se info z DNA do mé paměti z meditací zaměřených právě na DNA - s mou DNA není nic špatně - akorát má jisté zápisy, které mi stále nedokáže úplně dnešní věda najít, zápisy jako "zakazuji rakovinu", "obejdu ADHD a nahradím za něco jiného", a když by tam něco nastalo, zase to je zničené. V nitru psychologicky řeknu rovnou: Já si život chci užívat, ne ho přežívat. A i jako máma si chci život užívat a nemít pocit, že veškerou lásku mi požere a zlikviduje tak negativní vliv systému a verzí "fungování" společnosti. A samozřejmě v neposlední řadě přirozeně chci jako máma pro dítě to nejlepší - život v nemoci nebo v handicapu není to nejlepší, ať si jakákoliv duchovní nauka říká, co chce.
Všichni to tak vlastně máme! Rádi bychom plodili nové životy, ale záseky na tom, co jak řešit DNES, jsou kvůli komplikovanosti a často neprůhlednosti dílčích kroků dost hloupě mimo naši kontrolu. A tak si to nelajsneme a kvůli rizikům nemocí a kvůli ne-bezpečnosti systémové si potomka radši rozmyslíme...protože to trápení by pak bylo škaredé a ne lepší a ani optimističtější přežívání k tomu. Citově vyprahlí manželé po řekněme 10-15letech soužití s potomkem, který má vlastně celoživotně společenský handicap - to je další kapitola - nás nutí ptát se "proč se tohle děje nám".
Teď přichází odpovědi: Výskyt těchto jevů a zápisů do DNA je odpovědí na historická traumata mezi rody, národy, které jsme si neodpustili. Máme řízení politickým, manipulativním systémem, jaký je sám o sobě nemocný. Proč se to nestává hajzlům? Oni vědí, že se mají vyhýbat strachu a výčitkám, vině. Pojďme, my hodní, udělat totéž - žít v nastavení života bez výčitek, strachů a viny. Pojďme si pouze uvědomovat, co je čeho důsledkem. Psychopatovi se nenarodí z toho důvodu to dítě s nemocí - psychopat nemá strach. Nemá výčitky, nemá vinu---a možná tedy ani rakovinu (?). Ale tahle dynamika "stávání se věcí" se ráda váže na strach a pocity viny. Ženy, pozorujte vlastní emoce a vhledy v době před periodou a během ní! Je tam nějaká vina? Pocit zahanbení? S tím pracujte. Aby se vám mohlo rodit zdravé potomstvo a tenhle biohack mohl odstínit energii psychopatů, na který to nesedne a místo nich pykají nespravedlivě jinak pohodoví lidi (až na to, že pořád žijí v nějaké vině a strachu).
Děti s ADHD (a jinými vývojovými odchylkami) sem přicházejí proto, aby přirozeně probudily lidstvo. Na celé škále nemocnosti systému, společnosti, která taky podporuje psychopatický režim bez emocí, bez citů, zaměřená na výkon, pokud nepodáváš výkon, hodí Tě pomyslně do odpadkového koše...tyto děti si neuvědomují, co je nevhodné a kdy je nevhodné. A tady je ta pointa! :-)
Bezprostředně vyjádří lásku, touhy, hlad, nechuť k něčemu, často dost specifickým způsobem, anebo ukazují, že je lepší žít v jejich vnitřním, bohatém světě, když tento dost často je plný rozporů, konfliktů, obecně to žít v tom, stojí za prd. Takové dítě hezky zrcadlí hráčům na tzv. slušné chování a prestiž. Ne přímo rodičům, rodičům akorát řekne "to zvládneš, proto jsem přišlo k Tobě", Ty nejsi lůzr jako ta pakáž venku. Ta pakáž, která je pokrytecká, káže vodu a pije víno, která by si radši nechala koleno vrtat, než aby sdílela na rovinu upřímně vlastní zájmy a přání a city, místo toho je bude popírat.
Proto se tu rodíme. Když budeme sdílet city a neodbývat je, nezlehčovat, získáme postupně rovnováhu, aby se nemusely ani zveličovat. K čemu to ale bude vám, lidem, pokud bychom byli stejní a fungovali jako vy?? Takže to dáváme najevo dost podivně a problematicky, aby vás to ťuklo a pořádně!
Mami, ten pán hrozně smrdí...
Pančeli, já vás asi-miluju...
Pančelko, chci TI dát dárek.. (inspirace ze seriálu My všichni školou povinní - Pepa Oliva nese mýdlo učitelce, plus můj návyk "všichni jsme si rovni, takže proč vykání??")
To asi mluví za vše, víc netřeba. :-) Buďme k sobě otevření, spravedliví a bez falešných her na vinu, strach, nepatřičnost. Důvěřujme si vzájemně, že po sdílení, co a jak a proč a nač, dojde k uzdravení, odpuštění, dalšímu stupni lásky a pochopení. Dojde k harmonizaci toho, co si již dlouho žádalo rovnováhu.
Mějte se pohodově a krásně. Oceňujte malé, hezké, příjemné věci. :-)