Stížnost jediná a nekonečný smutek

Nebaví mě tu žít, když nemám pro co nebo pro koho, není divu. Nenech se mýlit, ty, kdo to nyní čteš. Nejedná se o naivní naříkání a zoufání si malé holky nebo dětský nářek. Nemluví se ani o faktech, která by šla rozumem rozebrat, zpracovat a konat změnou sebe samé, aby k přijetí došlo, dle záměru, který je vždycky ve snaze být dobrý, ale nějak cestou k projevení se s ním kdesi něco pokroutí, v přijímačích, ostatním lidem se to zjeví jako něco neskutečně sobeckého a divného a vliv na celek je výsledně negativní.

 

PROČ tedy vůbec něco dělám a snažím se o něco? Už bych to asi opravdu měla vzdát. Ale je to má jediná stížnost na život, stížnost deroucí se z hlubin podvědomí a volání mé duše o pomoc, aby se celkově i lidem kolem mě mohlo dařit. Ne, že když na někoho zrovna s láskou vzpomenu, medituju, tak se mu něco přihodí zlého. Nebo, když se o něco chci podělit, druhému jdou energie tak dolů, kvůli mě, ačkoliv jsem chtěla popsat hnus, dát návod, jak z toho se psychicky vysekat, a jak se nabít energií a cítit se opět skvěle a v radosti! Ne, vrací se mi pokřivené, totálně zdeformované zrcadlo a má duše si naříká na tenhle mechanismus!

 

Proti téhle temnotě teď stojím. Nemám to komu sdělit, teda možná, ale bez vlivu toho, že to tomu, komu to řeknu, srazí náladu a energii, se to nejspíš opět neobejde. A to je mi líto, ale nevím, jak jinak vybruslit z tohoto průseru.

Možná mi to dělá fakt duchovního nastavení - havarovaná kosmická loď, co dá příležitost andělských duším se evakuovat do různých systémů, našla nakonec mezi přistání pro její opravu na Zemi, a protože jsem tu host, neměla bych si na nic přeci stěžovat. Takže mi to lidé vyčítají, nebo se vysmívají, když si na něco stěžuji a přijdu si skleslá.

A že city, emoce jsou přeci problém, hlavně dříve jako dítě, jsem je snad ani nesměla mít. To pak pozor!

 

Při čase vtělení sem, byly planety v postavení tak, že ve třetím domě mám Cheiróna a to je ta komunikace a Slunce v Blížencích a zase ve třetím domě. A i ten Cheirón je v Blížencích. Stručně to zkusím popsat, co se děje tady: potíže v integraci zde na Zemi, takže právě proto mi není ani tady dána podpora. Ani nemůžu být diplomat, neboť jisté citlivostní záležitosti jako Černá luna v Raku a Luna v Rybách mi nedovolí jít přes mrtvoly, ani se tvářit tady, že o emoce tu vůbec nejde. Dále je pro mě zraňující emoce vynechávat a zlehčovat je, takže bych musela jako diplomat přistoupit na opuštění autenticity, kterou však má citlivost vyžaduje! A to je neslučitelné, nezdravě zatěžující na nervový systém a nebýt planety Mars na mé fyzično, tak by mi zdraví taky pěkně rychle kleklo.

Protože mi je jasné, že klasicky se k těm hojivým informacím a energiím nelze dál dostat a i Země a lidé na ní potřebují ---hmm, celkem rychle nový aparát, jak se k tomu dostat - pak i vlastní duší jsem tady jako malý človíček zrovna tlačená do nalézání nových cest a způsobů. A teď už vyjádřím tuhle stížnost jednou pro vždy, neboť nemám jinak skutečné důvody pro ostatní "malé nesnáze" fňukat.

Ten nový způsob nalézání je naopak se tomu nepoddat a svěřit se hromadně. Cíleně a hromadně. Teď je ten úplněk v Rybách, 2.9.2020, zkusím si jeho účinek s opatrností naklonit tak, aby mi to pomohlo. V osvobození těchto parametrů od temnoty. Temnota je nepochopení. Kdysi, asi před čtyřmi lety jsem na semináři Simonky Láskové řekla, když jsme měli úkol sdělit, čeho se nejvíc bojíme, ze mě vypadlo, že NEPOCHOPENÍ! Ano, bojím se ho i dnes, ale jinak, nějak tak víc strojově a nástrojově. Že před tím neutíkám, stejně bych neutekla. ;-)

 

Pátrám a vnitřně cítím, že jsem blízko. Mohu si nechat napovědět nebo si něco potvrdit ze zkušeností lidí. Ale konečné zpracování má projít mnou. Ufff, již teď jsem unavená, smutná. Ale, snad je naděje, že to nepotrvá dlouho.

 

Já to opíšu ze stránek www.najdise.cz (aby to bylo slovo od slova a nemíchalo se tam domněnkové a zkreslující cosi)

Cheirón v Blížencích Když leží Cheirón v Blížencích, spočívá osobní krize v integraci zde na Zemi, což neblaze ovlivňuje rovnováhu a nervový systém. Je pro ně důležité nalezení nových způsobů vnímání a integrace. Jsou velice citliví na vědomí lidí kolem sebe a také na masové vědomí, což využívají k tomu, že vyjadřují změny, které ve společnosti cítí. Mají značné duševní schopnosti a skvělou mysl, což je podněcuje k neustálému kladení otázek. Proti tomu však stojí tendence dovolit negativním vlastnostem, aby zasáhly a bránily pozitivním myšlenkám se projevit. Může to podkopat jejich schopnost svobodně komunikovat. Mají se naučit, jakým způsobem ovlivňuje myšlení naši realitu, a že můžeme leccos změnit, pokud tomu věříme. Tito zrozenci tomu uvěří, pokud to zažijí na vlastní kůži, a jejich uvědomění jim promění život... Cheirón v 3. domě Cheirónova přítomnost ve třetím domě značí krizi integrace na Zemi, která zahrnuje komunikaci, motivaci a ovládnutí osobnosti. Obvykle zde nastávají problémy s diskriminací a zrozenec projde mnoha zbytečnými zkušenostmi ještě před tím, než dospěje. Toto chování je obvykle provázené nezvyklými názory a komunikačním talentem, který tento člověk dokáže úspěšně využít zejména v mladém věku. Může to také být pozice učitele, který se sám nechová podle toho, co učí. Jako vždy ve třetím domě, tento zrozenec se učí tím, že dělá chyby, a většinou to jsou chyby, které se netýkají věcí z tohoto světa, protože tato osoba přese všechno vyzařuje velké množství chirotické energie. Zarytý charakter této osoby se také může projevovat výrazným zaměřením na jednu jedinou oblast a život této osoby se stane snadněji zvladatelným, pokud si osvojí nadprůměrné schopnosti v jedné specializované činnosti. 

 

ANO. Je tam ta citlivost na to, jak mě lidé vnímají, jak se cítí lidé na celé planetě. Mám to jako rozšířený nervový systém - a ten bohužel dost často trpí. Chci vám proto, lidi, dát možnost se tohoto utrpení zbavit, neboť z určitého smyslu, je takové utrpení zdánlivé a skrze zdánlivé se dá najít odstup a osvobodit se. Dále si uvědomuji, že nikdo není stoprocentní v konání. Máme slabé chvilky, lepší chvilky, kolísáme, neboť je to tak v přírodě zákonem cyklů dáno. A proto nemůžu sobě, a ani vám nedovolím, zkazit si přátelství a pěkné energie mezi sebou, pokud se dejme tomu 29dní z měsíce chováte k sobě pěkně a jediný den v měsíci jaksi na to nemáte, tak o to víc přijetí a pochopení je potřeba. 

Stěžejní si musím řešit, jak vidím, ve skrytu a nenápadně a důkladně v jedné oblasti, ostatní, na povrch viditelné věci, jaké se mi přisuzují, o ty usilovat nemusím, nechávám je proudit, tam se necítím zastavována temným působením. Ale v tom stěžejním je potíž, v tom, po čem má duše volá! A tak musím do té doby skrývat své dary/pozor, někdy právě hrozící zkázou kvůli onomu mechanismu. Takže to brzdím a jsem nucena brzdit, aby nebylo hůř. A opravdu se ve skutečnosti rozčiluji právě nad tímto, trápím se. Bráním se ztrátě autenticity, abych mohla svobodně vyjádřit. Abyste také mohli svobodně vyjádřit. Ale mnozí můžete již, i když já stále ne. Z oněch důvodů.

 

Tímto sdělením si chci dát šanci a Vám také. Chci uvěřit v přátelské ladění lidí na světě. V podporu, sounáležitost, lásku a milost v těch lidech. Vážně, nějak to ve Vás všechno tohle je, akorát to nemůže jít ven a současně nedovede Vás to vyživit, pozvednout, neboť je to stále v nesvobodě. V obavách, že tomu bude bráněno. Že to selže díky nakódovanému vnímání kohokoliv z nás, že když promluvím víc nahlas, budu ten sobec, člověk bez ohledu, který nikoho nepustí také k projevení. Nebo přijdou jiná, zastavující obviňování a výčitky. Prosím, jak bych si přála tenhle mechanismus zastavit!

Ale sama na to nestačím. To mi říká jako rozum, tak pokora, že nemohu v této věci rozhodovat jenom sama za sebe!

 

Potřebujeme se propojit a podporovat se. Ne se dále zklamávat a vzdávat to. Možná někde zpomalit a ubrat úsilí. Jinde přidat. A to je cesta společného sdílení, vyvažování a uzdravování. Ještě jinak - doteď jsem ten mechanismus temnoty, (jaký pokřivuje má zrcadla, takže i po původním účinkování s dobrým záměrem je mi to prostřednictvím dalších myslí lidí, těch myslí neustále pod tlakem a vlivem temnoty/nepochopení, přepisováno do negací!) brala jako nepřítele. Udělám si z něj spojence, nástroj, ale ne pána, tím, že ho vám zjevím, abyste viděli, jak to vlastně probíhá, kde je ta cesta. V podstatě je to pokračování článku Thorovo kladivo na matrix.

 

Vím, že se nikdo ve vlastní přirozenosti nechová ukázkově celý a veškerý čas. Já také ne. A ani toho moc nelze v praxi docílit, stejně dojde k situacím, kterým nerozumím, a zjevně nikdo další také tomu nerozumí, a budu do nich vtlačena, aniž bych si všimla! A zase budu ta špatná. Tady se cvičme v odpuštění a vzdání se soudů, výčitek. Zapomeňme na výčitky a obviňování. Opravdu jsou překážkou. Nenechávejte mě v nesnázích, když uvidíte, že jsem se jednou nemohla cítit ve své kůži a jali byste se místo milosti mě odbývat a diskriminovat, že na to nemám, odsuzovat, že mluvím moc, málo, nevýrazně, křičím emocemi a jsem neprofesionální. Já vás taky nehodlám nechat na holičkách, když vidím snahu s tím něco dělat, když si říkáte o podporu, pomoc. Avšak ne za cenu, že vše udělám za vás, ani toho, že když mě vystrnadíte ze života a přitom nadále něco budete ode mne očekávat (to pak beru osobně, že si věříte, že pomoc určitě najdete někde jinde, u mě to nebude, nejsem vhodný člověk).

 

A taky ta krize, potíže s komunikací u mě jsou způsobené multidimenzionálním rozdílem. Uchopuji okamžitě, víceúrovňově. Pak Vám ale musím předávat po kouskách, i když bych potřebovala spíše dostat to někam vše najednou, hlavně dřív než to temnota zabrzdí a zlikviduje**. Rozdělit to, i když je to od jednoho tématu více souvisejících celků. Dále potřebuji Váš čas. Bohužel Váš jazyk je časově náročný na přenos sdělení, obrazem, telepatickým sdílením stačí pár pocitů a obrazů hezky vykreslených a máme hotovo. Trpím, s vědomím, kolik toho mohlo už dnes být hotovo. Takže musím být trpělivá i tady. Protože vidět každý den hrůzy, naučit se to tak neprožívat, byla teda krušná cesta. Kolik mohlo být hotovo. Ale už nechci trpět, a věřím, že ani Vám se nechce trpět.

 

Ony negativní vlastnosti se totiž projeví, když jim uvěříme!

Vidíte přepis (přepis = vliv nepochopení, temnoty, co zase ovlivňovala celé doby vnímání lidí na Zemi a definovala jim, jak se mají cítit a myslet, když to či ono?) mých skutků a záměrů negativně? Co s tím? Potřebuji, abyste věřili, že je záměr dobrý. Po mně je vyžadováno, abych já Vám důvěřovala. OK, ale to může fungovat za předpokladu, že toto bude oboustranné, vyvážené.

 

Potřebuji si tuhle vzájemnost zažít, to je jasné, a stížnost zmizí!

 

**příběh se na to váže - měla jsem nedávno krásnou příležitost, říct to vše, co bylo potřeba za necelou hodinu! Stručněji a jednodušeji už to nejde, leda to zase budu kouskovat. Ale, jakmile se přestalo předávat a měla jsem to nechat více na druhé straně, úplně zkolabovala technika. A ještě to toho človíčka sejmulo energeticky, bylo to velmi nepříjemné. A takový vliv nechci mít. Snad bude příležitost, jak zamezit těmto temno-kazičům, dělat tady zle. Ale nemůžu na to zůstat sama. Chtěla bych to podat tak, aby to celé působilo hojivě nebo pro Zemi klidně hnojivě. ;-)

 

To všechno zase popíšu ještě jinak, aby to bylo ještě z jiného úhlu. Potřebuji to rozlousknout, abych neměla pocit prokletí, že mi není přáno. Že situace vhodná pro něco, na čem mi záleží, nepřijde nikdy, abych projevila žádané a to, co dle tlaku na mou duši projevit mám. Říká se, že každý člověk má účel, úkol, proč žije. Ale občas si po takových karambolech - přepisech do negativna - připadám, že nemám žádný, nebo je to natolik absurdní, že se horko těžko podaří naplnit. A tím je to vzdání se boje proti temnotě, která mi brání prosadit se, nebo jí naopak prorazit, ale nějak asi ani jedno není správné řešení. Kdyby mi aspoň nezkreslovala ten záměr, jaký mám a tím, co a jak nakonec v tomto důsledku budou lidi vnímat. Asi to spočívá ve zveřejnění mé jediné stížnosti. Aby se vidělo, jakým mechanismem já ztrácím a lidem se z mé strany ničí to, co by mohlo být hezké. Aby se vidělo, že působení temnoty na jejich vnímání z mého projevení udělá například sobecký výstup, bez ohledu na něčí názory, kapacitu nebo já nevím, co ještě a nemůžu s tím udělat nic. Ano, třeba změním to, co je teď k řešení, ale cítím dál bezmoc, neboť už je mi po tom všem jasné, že se to bude opakovat v obměně, dokud to nevyjevím "do dna". Nebo do DNA!

 

A ještě něco pěkného na závěr: Když chci milovat, pak pevně věřím v nádheru duše bytosti milované! :-