UFO ve snu
Probíhalo to rychle a velmi zvláštně. Vjemy z paneláku,
kde jsem vyrůstala, začaly v noci. V celém sídlišti hromada náhlých
požárů, paprsků nebo explozí, panika lidí, na obloze se z mraků objevuje
UFO, přesně ten typický létající talíř (pak už to není UFO, když je
identifikován :-D ).
Posádka se teleportovala k nám do pokoje a chodila
kolem, nic jsem nedělala, jen tiše pozorovala a trochu předstírala, že dál spím,
ale byla jsem si jistá, že vědí, že jsem vzhůru a vím o nich. Měli lidskou
podobu, pánové středního věku. Ale pozor, mohlo jim být třeba dva tisíce
pozemských let!
Na budíku nechali čas 5:16, který zbýval Zemi do nového
nastavení, takže pak měl klíčový okamžik přijít právě o poledni, načež tedy
6:44 jsem se zase vzbudila. Vnímala jsem jejich přítomnost jemnohmotně
z páté dimenze, pán se představoval jako strýc asi čtyřleté, blonďaté
holčičky, jaká představovala křehkost a jemnost samotnou. Uměla telepatii,
krásný přenos jsme podnikli, zejména radosti z něčeho nového a trochu ten
dětský ostych na způsob "máš schopnost mít tolik ráda, já to vím"! Kolem mě se
mezitím prohnal brácha, že musí do školy, aby tam něco posichroval (nebo se
doučil, co nestihl?).
Měli jsme se rozhodnout, jak budeme dále žít, jestli
v dramatu a záhubě nebo v lásce a klidu - do toho poledne! Pak mě
máma držela za ruku, já zrovna koukala, jestli se zase objeví nějaký létající
talíř další. Ale objevilo se obří letadlo a řítilo se na nás.
Máma celá ztuhla, povídám jí (namísto věty "to není, jak si
myslíš"): "Je tak, jak myslíš." Tak jsem přestala vyhledávat UFO, vjem se
oslabil a letadlo zmizelo. Ona totiž realizace funguje na globální superpozici
frekvencí našich myšlenek, nejsou tam jen mé - vysvětluji mámě, že spoustu lidí
teď zažívá dramata a katastrofy, neboť mají příliš v sobě toho
přesvědčení, že teroristický útok (jako byl na dvojčata v USA) je rozhodně
více pravděpodobný a stále silněji hrozí - a to je důvod zhmotnění letadla
s cílem zlikvidovat město, protože se mísí dimenze a reality mezi sebou, aby
se poté (po poledni) odtrhly v novém nastavení.
Koukala na mě s vytřeštěnýma očima, pak si vzpomněla,
co jsem jí psala o mém tvoření a viděla, že právě modeluji jiné události a
počítám, de facto spolupracuji s mimozemšťany, kteří nás tu noc
navštívili.
Pak jsme šli na výlet s tou holčičkou k nějakému
starému hradu do lesů na kopce, tam hlídač řešil strašné počasí, a jestli bude
muset do věže, tak jsme mu s holčičkou řekli, že to přečká v klidu
s námi a může být překvapivě lépe. Strávili jsme čas příjemný.
Jak se to odtrhlo, kdo byl v příjemné verzi
reality a kdo pokračoval v dramatu, už jsem nedospala, avšak zásadní
sdělení již vyplynulo.