Úplněk v Blížencích - nic než pravda!
Stručně: nenechám si líbit jednání člověka z pozice "nejprve Tě nalákám, slíbím to a jiné věci, pak skutek utekl, budu s ostatními jednat, že je mi to jedno".
Nenechám si líbit chování člověka, který mě napřed má (asi jakoby) rád, pak mu nedávám asi tu energii tak, jak by si představoval, tak se mě zbaví jako kamarádky. Takže milej Martine R., je to jasné. Pravda o dnešním úplňku vyjde najevo.
Nepotřebuji, abys mě měl rád, takže tentokrát mně je volný, jak TY mě vidíš, jak mě hodnotíš nebo nehodnotíš, je mi to jedno. Obdivoval si před 2 roky mou otevřenost, nyní stojíš za tím TY(!) jako jeden ze 3hlavních aktérů, které utvořili podmínky a prostředí, jaké mě donutilo se uzavřít a nenechat zářit své niterné pohnutky, svou duši. Není mi to vlastní a nyní tohle osvobozuji - má vrozená povaha JE nešikovná pro působení a existenci v tomhle světě, tady na Zemi a v tomto čase, jsem si toho vědoma, nepotřebuji to připomínat - jak v práci NEJSOU kamarádi ale JEN KOLEGOVÉ. OK, nutno podotknout, že tohle stanovení lidmi povede k celkovému vyhoření a rozpolcení, nikdo nechce pak dělat nic navíc a všichni se nakonec nějak nakazí tou nechutí dělat věci navíc a včas pod nějakým diktátem- přátelská atmosféra nabíjí to hezké v každém z nás a v tom přátelství vidím budoucnost. Ne v odcizování, ne v tom, že se řekne, že kamarádství v práci se nenosí a je snad na obtíž, protože čas mimo práci je luxus, který je pro mnohé lidi nedostupný.
Proto si nerozumíme, proto se neshodneme a nebudu trpět to, ani nikdo další nebude trpět Tvé plané sliby a naděje, které nikdy nesplníš! Hrozně tím lidi ponižuješ, psychicky je deptáš, až nakonec nechtějí být těmi hodnými a ukazovat, že jsou spokojení, když jsou spokojení, protože to pro ně přestává být bezpečné, v tom smyslu, když dají najevo spokojenost, hned je čeká nějaký průser.
Má touha Tě rozmluvit pramení z toho, že si opravdu velmi přeji, aby sis uvědomil něco zásadního - TY, aby sis uvědomil. Že také máš na lidi vliv, bohužel poslední rok spíše negativní- narazil si ke Tvé smůle ale na povahu, co je tak nešikovná, jako ta moje povaha. :)
To kvůli TOBĚ jsem taky zkusila odbory, s naivní důvěrou, že si lidi na dílně oddychnou a rozloží se pracovní úsilí lépe tak, aby nikdo nemusel se dřít a nemít ocenění! Teda trochu to upřesním - byl si jedním z hlavních motivů, proč jsem se zasekla! A rozhodla jsem se pro cestu, kterou ale nemůžu (dnes to vím) zvládnout. Takže jsem to stopnula, dokud to šlo. Přestala věřit v cokoliv a kohokoliv, prostě kvůli Tobě, Jiříkovi a novému vedoucímu, co stojí za starou belu a je to Rozvraceč.
Ty si byl první, který mně uvedl v rozpor a tahle bolest potřebuje být nyní vyrovnána. Že doma to máš nahovno. Že jsi vlastně jako živitel rodiny a syn je autista. Že jste vlastně se ženou unaveni starostmi. OK, to beru, ale ponižovat lidi kolem prostě nebudeš- aby se kvůli Tobě cítili špatně a dělali chybná rozhodnutí- chtěl si dostat přidáno úměrně přesčasům, které tam trávíš. V té práci. Takže to jsem chtěla pak i já, abys byl doceněný! To si neviděl viď? Pak mi řekneš, KDO by chtěl odbory...jakoby si mě přechytračil. Jasně, lidi včetně mě asi ne vždy vědí, co chtějí a co si přejí. Je v tom asi nějaká danost.
Protože TY nerespektuješ druhé a MUSÍ nad Tebou být dohled, abys věci udělal spolehlivě (a můj problém je neschopnost s tím jakkoliv naložit, dokud to nedovedu pojmenovat a popsat, CO TO JE a co mi na Tobě nesedí, proto jsem neřekla dřív nic). Abys věci udělal tak, jak bylo slíbeno, domluveno, musí nad Tebou být kontrola - jinak je výsledek ehm, že zapomeneš (párkrát, může se stát). Ale že na to cíleně prdíš a odflákneš to, odbýváš lidi, tím nutíš druhé, aby Tě kontrolovali a sledovali a pak si na to stěžuješ. Pak z těch lidí uděláš stíhačky a vozpruze. A to ještě čekáš, že Tě budou lidi respektovat? Když Ty nerespektuješ je? Promiň, říkal si mi něco o respektu, ale zůstalo jen u slov. Proto se dnes zlobím! Ostatně není tak důležité, jak Tě nyní vnímám, důležitější je, jak Tě vnímá Tvá rodina. Vědí o tom, jak jednáš s lidmi? Jak si odpíráš kamarády/teda v Tvém případě spíš kamarádky, aby to bylo vše OK? Přitom bys rád byl spolehlivější, ale nemožnost si připustit, že si zasloužíš i něco jiného než dril, tak Ti vezme poslední zbytky energie, živelného náboje, a proto čas s Tebou - není to ono? Kdyby sis je neodepíral nebo Ti nebyli odepíráni, tak třeba budeš spolehlivější.
Nebo neuznáš to, že lidi se od Tebe pro Tvé chování začnou odvracet.
Pokud jsi fajn člověk, píšu tenhle článek veřejně tak, že jen tehdy ho budeš brát jako osvobození, pravdu, radu - nevyžádanou! - ale kdykoliv v případě potřeby to tu bude. Pokud jsi v pravdě manipulátor, co chce jen pro sebe a nehledí na to, koho tím zraní a ublíží, tak tohle zvěřejnění poslouží jako trest - manipulátoři totiž pravdu překrucují, protože ji nesnesou, budou se cítit špatně, že jim to zničí pověst. Nejde zničit pověst tomu, kdo už ji špatnou má. Ale to je dál opravdu jen Tvoje věc.
Nepleť se do mých energií, já se do Tvých taky nepletu. Nakonec - možná jsi jen srab, váhavá Váha a já ublížený Blíženec :-D , co je mu říkáno, že se nesmí nikomu přiblížit. Co se mne týče, sklízím deriváty toho, že se se mnou vrstevníci nebavili a já nerozuměla jejich světu. Spíš dospělí se se mnou bavili, ale ne tak, aby to mohlo uzdravit něco ve mně a nasměrovat mě lépe do dalšího života, spíš já směřovala dospěláky. Takže pak jsou ty situace, kdy uvádím okolní svět do šoku a jejich nepochopení, když se zeptám na něco, co lidi berou jako triviální a nikdo neumí dát odpovědi. Je mi vyčteno, že se moc ptám a mé neobvyklé záliby v dětském a pubertálním věku a hodně do hloubky vždy jdu - tím se vyznačují lidi s PAS. To teď nebudu o tématu PAS mluvit - je mi vyčteno, že řeším blbosti a je mi za zlé, že se nechci spokojit s tím, že život musí být utrpením a lidi to vzali jako normu. Tomu triviálnímu pak nerozumím, protože se o tom se mnou nikdo nebavil a co neumím dát do slov, těžko uchopuji.
Utrpení bez přestání a furt to ražení na to, čí je to vina a že práce nesmí být zajímavá, zábavná a snadná, aby se jí přece dál bylo hodno říkat PRÁCE. Furt se musí dokazovat světu a svět se naučil slyšet jen na extrémy! což je problém dnešních médií, ty to naučily další generace tak reagovat a mít pak přehnané požadavky na sebe a druhé, když to nesplníš, jsi looser. Furt se tu hledá, čí je to problém, pocit nezasloužení si, pokud nedřu až do úmoru, ale taky pozoruji, jak si to po světě lidi přehazují jak horký brambor. K tomu řeknu, v čem to vězí.
V rozhodnutí, jaká budu a kým chci být a to sjednotit. A rozhodnutí každého z vás. Spoluutváříme. To je, oč tu běží!
Mé rozhodnutí každý den ale pociťuje, jak snadno se může mýlit. Jsem v bezpečí? O tom si právě proto dovoluji pochybovat. Nepustím k sobě lidi, kteří jsou kamarádi "naoko", ale hrozí, že k sobě nepustím už nikoho. Jsem celkově chladná citově. Nedá se říct, že umím ještě mít z něčeho radost, spíš jen chabé, nenápadné potěšení a dopředu se už moc netěším. Proto mě rozhodí přání k svátku, to jsem nečekala, ale je zase fakt, že řada lidí to má jako formalitu, aby se neřeklo. Součást masky - budu za dobrého než že mi na tom člověku záleží, tak jdu popřát, ať je hlavně klid. Tak o tohle nijak nestojím.
Láska nebo přátelství se nedá vynutit, možná jsem si ho vynucovala - ano i tohle je součást derivátů, milý Martine R., toho, čím víc si mi projevoval lhostejnost a onu ledabylost, tím hůř bylo - zákonitě pro oba. To je Tvůj hlavní dopad na mou psychiku. Poté, co si mě pustil k sobě jako kamarádku blíž, že mezi svátky jsem byla u Tebe doma s Tvou rodinou. Tak jsem to přestala vnímat jako povrchní pózu, pak v práci si tomu nasadil korunu tím, že ses odtahoval a připomínal mi to klišé - výmluva na nedostatek času a práci a že nerespektuju já Tebe. Tolik k veškerému dění. Vyvolalo to celkově spolu s Jiříkem na mě dojem, že mě použijete, až se vyhrabete z vlastních problémů a bude vám lépe, tak mě zahodíte, vykašlete se na mě. To se ale stalo. Nemůžeš to popřít a víš to, akorát se předemnou schováváš za málomluvností, aby ses s tím nemusel konfrontovat. Já se často ptala, jestli jsi připravený pravdu vidět, většinou ji člověk pravdu uzná, až když je na ni připravený, dřív ne. Jenže potřebuji se odrazit, vím, že jinak to být nenechám. Zavání to psychickým zneužitím a ponížením, to, co si mi nakonec udělal. Život se neptá, jestli jsi na něco připravený, tak se přestávám taky ptát, jestli jsi na nějakou pravdu připravený, prostě nastal čas. A už nikoho nezachraňuju. Taky si mi jen odpovídal na otázky, které si zasloužily trochu širší odpověď jen stroze a že to je život. Tady to máš zpět.
Nenechám se Tebou zastavit a činím rozhodnutí DOVOLIT SI ZÁŘIT nezávisle na Tvých posuzováních vůči mně, blbo náladách atakdále. To je můj vzorec naučený od Jiříka :-D člověk nesmí mít dobrou náladu, pokud ji nemá Jiřík! Prostě brzdilo mě cokoliv, co mě dřív nutilo sebe potlačovat pod hrozbou citového ponížení a pošlapání nebo pokřivení. Ptal ses, proč vám nevěřím? Tohle byly odpovědi.