Vlny a zvuk v prožitku
Čas 9:06. Ve jménu zvuku Vesmíru :-)
Jakmile vstoupím do vědomí a stavu takové existence, stává
se ze mě vše možné, jen ne člověk. Má fyzická schránka se ve skutečnosti
pozorované z vyšších dimenzí rozletí, rozprostře, nestává se ostře
ohraničeným fyzickým tělem, nýbrž proudem světelných a magnetických čar. Nechám
se vést zvukem. V tomto proudu tančím, z chůze se stává tanec, jsem
tažená směrem vpřed smyslem a směrem oněch magnetických čar. Připomínají hodně
protáhnuté v jednom směru a ve směru druhém extrémně smrštěné provazce
vln, někdy je to jen síť, jaká mě obklopuje a jakou se sama stávám. Jindy
nabývá toroidální podoby. Tohle proudění mě posouvá pak i v rámci
fyzického těla jako výslednice všech těch kmitů. A najednou nemusím tolik
namáhat sebe, protože nejdu, neběžím, ale proudím, funguje to pak samo o sobě a
tímto se dostávám do esenciálního stavu lehkosti, mému tělu se ani nepozdává,
že bych konala extra rychlé pohyby, zkrátka mu to nečiní námahu takovou,
s jakou se potýká obyčejně člověk, který jde hodně rychle nebo běží. Téměř
se přitom ani nezadýchám. Jen cítím, prožívám lehkost a radost a toto je můj
univerzální způsob dopravy na kratší vzdálenosti, kdy nemusím opouštět vlastní
fyzické tělo, ekologický způsob, jehož jediným pohonem je radost a lehkost
z prožívání a proudění se zvukem Vesmíru.
Pro pozorovatele ve 3D realitě ovšem vypadám pouze vždy jako
jen rázující, ve spěchu, skoro běžící figurka :-D
Nikoho by nenapadlo, co prožívám, jak se tento stav blíží
orgasmu, jedině snad v zastavení se, nahlédnutí do úsměvu a očí by něco
prozradit mohlo. Jak se naladit snáze, pokud nevnímáte hudbu přímo zevnitř
sebe? Můžete začít s používáním mp3 přehrávače se sluchátky, kde si
pustíte oblíbenou hudbu. U každého ale bude fungovat jiný styl, časem se takový
styl začne přelaďovat, takže vůbec nevadí, když někdo začne na technu nebo
hip-hopu, pak ale nastoupí funkce, kdy se mu opakované omrzí a rázem zatouží po
zvuku nezařaditelném, nezachytitelném běžnému konzumentu. Najednou to může
sklouznout k poslechu orchestrální hudby, opery, pak jsme těmto sférám
z energetického hlediska blíže, mechanismy běží více v harmonii
s oním prastarým nezachytitelným zvukem Vesmíru.
Kdysi jsem zmiňovala, že bych jednu písničku chtěla
přezpívat do slov, pak jsem to ovšem nechala být. Uvědomila jsem si, jak bych
tím onu jedinečnost a nezachytitelnost ochudila a ta písnička by už pro mě
nebyla tolik oblíbená, ztratila by kouzlo, jakmile bych z ní udělala něco,
co lze opakovat ve stále stejné podobě a se stejnými pocity. Nikdy nevstoupíš
dvakrát do stejné řeky. Řeka, voda je o pocitech, není přirozené mít vždy
stejné, naprosto stejné a přitom autentické pocity.
Je 9:24. Akorát.