Vysvobození Mistra
Jsme v 16. století kdesi v Kastilii. Je tam vězněn několik let, ví, že si pro něj jde smrt určená Časem, dřív než si jeho život stihnou uzurpovat lidé, ti, kdo se starají, aby hlavně měli moc. Ti prázdní, co jim nic nestačí, aby se nasytili, prahnuli po duši Mistra. Co chtěl? Jen žít a ukázat, že lze žít jednoduše. Příliš brzy bylo na otevírání vhledů lidem okolo. Nebyli připraveni. Spokojenost a přírodní životní síla Mistra v nich vyvolávala pobouření, strach, iritovala je ve spánku, cloumala s nimi závist, zlost a zahanbení, zoufalství, že přes vše, co již u Mistra viděli, neví, jak v sobě otevřít klíče ke kýženému pokoji a míru, jak si dovolit opustit svět chaosu a přitom nebýt trestán za vlastní rozhodnutí vlivy druhých osob. Chudáci a nelítostní, nemilosrdní, chamtiví supi v jednom. Za tím musí být čáry!
Mistr se jen odevzdal Času a čekal, jestli se na něj alespoň zapomene. Pak tam po Mistrovi byla žena. Ale ji si nevzal Čas, ale přímo lidé. A tak byla mučena a upálena, přesvědčena z vlastní neviny na to, že se provinila vším a v plném rozsahu. Za to, co se dozvěděla o Mistrovi, kterého si vzal Čas a unikl lidem, cítila neskutečné ponížení, že neunikla jako on, že ona to nezvládla a on ano.
Čas umožnil transformaci, v roce velké Harmonické konvergence se narodila holčička. Není nutné jí dávat jméno, pro ni to zde znamená jen označení do dokladů a jisté mapování ve společnosti, v jaké rodině žije, avšak sama se s vlastním jménem necítí identifikována. Naučila se sledovat Čas a pozorovat, jaké má uskupení – od spirál, přes zakřivené přímky až po fraktální útvary. U sebe obrátila v některých ohledech tok času. Naučila se přijímat kvantovou úroveň výživy pro její psychiku a duši. A také vedle pocitů, jak opustit dramata, odpouštění, ventilování i toho temného, aby se mohlo přeměnit v poznání a vyčistit. Podívala se párkrát za Mistrem. Nebylo pochyb, že chce jen na svobodu, nic víc, nic míň, ale copak chtěl tak moc? V tom 16. století patrně ano.
Nyní si ho může vzít Čas. Společně s dovednostmi dívky se to podaří. Píše, aby ho osvobodila, píše ty řádky a od rukou jí září světlá modrozelená energie. Vidí, že nastřádané vědomosti a kvality vyměněných energií jsou klíčem k přesunu Mistra v časové trhlině. Dnes to bylo, že zažila díru v čase. Zadrhla se uprostřed zcela jednoduchého primitivního slova, kdy i pohyb její dimenze ustal, na zlomek vteřiny zkrátka NEBYL. A pak pokračovala, jakoby se nic nestalo, přesně tak, jak se po pauze na videu pustí znovu tlačítko „PLAY“. Ale věděla a všecko se jí spojilo do jednoho. Příhody a podivnosti, zcela nelogického rázu kolem ní za poslední týdny, kdy se pozorností zaměřila na Mistra. Byla s ní tam ta žena, akorát jen nějaké generace dále či duše s tou ženou hodně podobná, aby vykonala důležitý úkol právě na úrovni duší! A také potkávala na ulici obraz vzteklého, nevypočitatelného člověka, mysli choré. Patrně to bude nějaký výtržník, ale co z něj viděla, odpovídalo chladu, temnotě a zoufalému vzteku a závisti nad něčí spokojeností se životem a jeho nespokojeností nad vlastní existencí. Toho se bála, moc dobře už měla vypozorováno, jak se po celém světě poslední dobou šíří právě tato zloba a závist, primárně kvůli ní existuje násilí mnoha podob, války, terorismus, manipulace, otroctví. Také ví, že to neustane hned. Neboť obrácení toku času znamená pomalejší nástup vzhledu stáří, dokud jí nezešediví vlasy a dokud kůže vrásčitá nebude, stále pro lidi venku je tou školačkou, studentkou, mladou slečnou (a je jedno, že už je vdaná, ale tak ji lidi vidí), s jakou je snadné vyběhnout, manipulovat, děsit ji atakdále. Nedělá jí dobře to, že musí vystupovat nevlídně, drsně a hrubě, aby se bránila a naopak si dovedla tyto lidi udržet dál od sebe. Nicméně, asi nutné zlo, přijala tedy vlastní nepřívětivost a nepříjemnost, schopnost otočit náladu a ze slunce s duhou vmžiku udělat těžký bouřkový mrak. Naopak to také jde, ovšem zde počítá s pohledy druhých, jakože je vyšinutá nebo si něco vzala. Škatulkování peklo pro ni, ale toho Mistra přece vysvobodí! Co pro ni dál je největším vězením? Když vyřeší sebe a propojí obě časové trhliny, pak pomůže sobě i Mistrovi.
Mezilidské vztahy, co se bezpečnosti týče, to je jedna věc. Mezilidské vztahy, co se týče kamarádek a rozšiřování společných zájmů i co do počtu kamarádské skupinky. To je druhá stránka života, z níž jí naskakují pupínky – doslova – když se jí v tomto tématu něco nepovede, tak hned beďar a pořádně veliký! A tak i přes její přání, aby se posilovala sounáležitost, přátelskost, tak se raději klidí do samoty. Protože jí duše podobná duši ženy z vězení před pár dny dala najevo, jak snadno se otočí dobrý úmysl, označí se jako špatný, jako ohromný a strašně zraňující, ponižující nedostatek charakteru a bojuje se o to, jestli přizná nebo nepřizná chybu, jaká mimochodem ani neexistuje, tak holka řekla DOST. To podruhé bylo v rozporu s očekáváním. Jestli se má podniknout rozvoj osobností a duší, mělo by to proběhnout obojí, nejde rozvíjet jen jedno z toho a druhé nechat ladem. Jestli nemám tajemství mezi mnou a partnerem, tak ve skupince opravdových přátel, třeba čtyř nebo pěti, také není nutné mít tajemství a každý ví o všem. Neplatí, že Simona bude vědět všechno jen o Andree, a Andrea jen o Simoně, a pokud se to dozví i Tomáš z jejich skupinky, bude zle, protože i ten Tomáš může vědět o Andree i Simoně tak, jako holky vědí podobně hloubkové informace o Tomášovi, když si už konečně mohl dovolit být sdílný! Nikdo nic nebere jako ponížení nebo nedodržení tajemství, spíš jako materiál k vzájemnému obohacení. Vždyť nikdo nikomu neubližuje, neškodí. Jestli je mu nepříjemné něco, co někdo říká tak: 1) je to vypovídající o něm, když nevidím logicky nic slučujícího ve smyslu pravdy ohledně mé duše 2) nezpracoval ani ten fakt, že tu danou věc vlastně dělá také a snaží se ji křečovitě od sebe odříznout, vytěsnit, ze strachu, že si ho s tím někdo spojí a bude mít zle, protože tu další lidé začnou hodnotit a posuzovat/odsuzovat. Přitom mnohdy i po tom si jen něco pochopit, vyzkoušet a zažít tolik přeje, ale domněnkou, že to je přece špatnost nad špatnost, tak si to navíc prokleje a zhnusí, odepře. Ještě něco o holce z dob, kdy byla na základce, a s ostatními holkami měly věštecké karty. Ona si vytáhla kartu „Odsouzení“. Scéna na té kartě nápadně připomínalo téma a scénu jejích vizí Mistra ve vězení. Takže úkolem je cesta za osvobození a vyvázání se ze soudů od lidí a lidí soudících se vzájemně. Soudy na sebe samotnou opustila, přeci si ještě nebude přidávat zátěž! Má se ráda.
Tak se to snaží nyní brát holka, kterou to nemilé setkání s duší ženy také zranilo. A nadále vidí, že z její strany k žádnému provinění nedošlo, neboť bylo uměle vyrobené! Test. Nemůže se kamarádit s člověkem, který testuje. Bylo v rozporu s přesvědčením, že se jen odvážila dát širšímu okruhu lidí najevo drobnou pozornost, rovným dílem a tu duši ženy z onoho okruhu lidí rozhodně nevylučovala! Avšak co udělala duše ženy na základě předpokladu, že přeci jsme kamarádky, budeš se věnovat především mně? Zplodila pokřivení úmyslu, že už je vyčleněna, což si pod vlastní domněnkou způsobila sama, obvinila holku z trapnosti, nepatřičnosti a nekamarádského chování. Tak takhle ne! Pokud něco nebo někdo poukazuje, že cesta kroků vývoje je špatná, tak je něco uvnitř něj za boje.
A také, že JO! Holka viděla mentální vězení té ženy. Vězení utvořené z naučených předpokladů. Jak ji z toho dostat, aby tam už nenastávalo ublížení? Zničit nálepku „kamarádky“, neboť v takové podobě kamarádství neexistuje. Pak nebude od ní očekávat žádná kamarádská gesta. Zmizí jakýsi tlak, vše se uvolní, a pokud to vydrží v čase bez dalšího označování pro jakýkoliv status mezilidského vztahu, tak to bude ta nejlepší služba a pomoc pro obě. Žena přestává být zlostná, žárlivá a holce více připadá, že jsme na jedné lodi, ještě jí to navíc s bytím na jedné lodi včera řekla jiná duše.
Žena tím udělala další službu, možná dostane nenápadný dar, ale tak, aby si to s holkou nespojovala. Abychom nepokoušeli znovu úpadek do vězení. Z dalšího už nebude schopná ženě pomoct. Žena totiž ukázala na Mistra ve vězení, na toho, co byl spokojený a lidem se to nelíbilo tak, jako jí se nelíbilo, že holka je spokojená a že měla v tu chvíli nadhled, jaký ženě právě chyběl. Spustila pokřivený úsudek na holku a obvinění, že ji zanedbává, stejně jako Mistra lidé obvinili z čarodějnictví a kacířství, protože jeho spokojenost jim byla trnem v oku a oni nechápali jeho slova a činy a holku DODNES bolí nejvíce nepochopení, neboť takové plodí další bolest a utrpení, další zbytečné peklo na Zemi. Další bolesti z nepřijetí. Holka se naučila nebýt závislá na přijetí. A titul „kamarádství“ pak bere jen jako relativní pojem, jako každé SLOVO. A tím se jí nevytváří mentální vězení. Doufá, že další mentální vězení v té ženě také nevznikne, přeje jí svobodu a jednoduchost bytí, jakou žil a nyní znovu může žít i Mistr. A holka mohla odpustit a poděkovat té ženě za její konání, jaké též bylo v rámci jejích nejlepších schopností a uzdravit vlastní zranění, jaké bylo spouštěno od dětství opakovaně a tvořilo zeď mezi holkou a zbytkem světa, okovy nesvobody jí i Mistra, konečně zmizely. Holka se ale musí vzdát pomáhání lidem s mentálním vězením, neboť toho Mistra ani sebe již ve vězení nemá! Takže--- kdo další?
Jinak dál už je jen to jednoduché a radostné bytí…a NIC…a COKOLIV!