Vždy od začátku
:-) a znova něco začínat... a opět si nelpím a ani nestanovuji nějaký konec, jen nově vzniklé je pokračováním již existujícího. Jen do toho vpravit náboj začátku přináší nový elán a nadšení pro věc. A pak to zas nechám žít svým životem. Nadechnout se pro důvěru, že se to o sebe postará. Středa minulý týden- o té se říká škaredá- nu, ona tak tentokrát opravdu byla! A jediné, co se mi ten den povedlo byl úžasný hovězí guláš, do kterýho když se postaví vařečka, tak ta vařečka v hrnci zůstane stát! :D A masíčko se rozpadá. Tož úplný vegetarián nejsem a nepovažuji za nezbytné se jím stát. Jen mám období, kdy si nějaké to maso dám a pak zas jednoduše na něj nevzpomenu. Co mi vadí? Když jídlo je moc aromatické - uzené, mastné a smrdí :D Tenhle postoj z dětství přežil vše. V neděli jsme si ve čtyřech lidech na tom guláši parádně zgustli :P až se skoro přecpali! Jak rychle ten celý hrnec zmizel! Kyseliny :D Ale tyhle kyseliny místo žíravosti byly pro dušičku potěšením a žíravost inteligentně nasměrovaly na to, co chtělo být ..shltnuto.
A tak po předchozím pádu mého chabého a snadno přepisovatelného sebevědomíčka se to opět narovnalo a začlo se to ne-řešit. Když se tohle řeší, pak se snadno upadne do módu chudáčka, to už sme tu taky měli a můj záměr jde jinudy, než opakovat právě toto.
Další téma je- důvěra. Je jaro, krásný vzduch, sluníčko. Tak také přišel čas se znovu naučit se pořádně nadechnout. Před chvílí jsem narazila na čtení o emocích a s jakými orgány souvisí. Takže nedůvěra- problém s plícemi- nemůžu se nadechnout v dané situaci, jsem v sevření, když povolím a vydechnu, pak další nádech..možná nepřijde? Když povolím a řeknu víc nebo dám víc a lidé opět zradí mou důvěru, jelikož zneužijí toho, co jsem se s překonáváním sebe sama a velkým váháním (až to zdravé nebylo) rozhodla jim něco dát. JENŽE TOHLE UŽ JE STARÉ a musí to odejít. A vidno jest! - zase takhle začnu něco rozebírat a ono to stejně vyzní jako chudáčkování, takže?
Takže opět smažu a začnu být hrdá na vlastní bytí!!! Jen odstřihnu zbytek světa, protože se snad o sebe postará, nebudu lidi řešit, už jsem je nasměrovávala dost dlouho a pokud nepřijdou a nezeptají se, tak jim taky nebude potřeba něco sdělovat.
Mé afirmace nových začátků - a tyhle mazat nebudu a přepisovat si je nikým nenechám - bude to součást práce na budování si toho mého sebevědomí, kde mám mezery. Takže v práci model typu: už to mělo být tam (a takže Vy můžete za to, že jste něco odbyla, tímpádem jste nezodpovědná a kdesi cosi)... to už vám procházet do mého pole nebude, Vážení. Mě zajímá příčina, proč nedostatek v něčem vůbec vznikl. A odtud je potřeba se odpíchnout. Ale nyní každý sám za sebe. Můžu se chodit ptát, ale už odmítám vyzývat a provokovat- chce to lepší zapojení i s druhé strany. Dobrovolné. Jinak mé předešlé snahy smysl nemají. A nabírání si informací též ne, proč, když to teda nikoho nezajímá?
Proč vám to nebude procházet do mého pole ty negace a ošklivé soudy na mou osobu? Protože (vizte níže)
1) Dělám s nadšením a nejlepším vědomím a svědomím (lépe už to nejde, tak pro ty, kdo to neberou- váš problém, ne můj)
2) Děkuji. Za projev a podporu od části z vás, kteří mi pomohli najít vlastní střed.
3) Podle sebe soudím tebe (se říká) a když přestanu soudit druhé, pak k sobě jistě chci být stejně milosrdná. A pokud si já sobě dám milost, milí lidé přijdou sami.
Inspirováno viděním skrze mého nebeského strýčka (AA Metatrona), kdy mi ukázal zrcadlo a obraz toho, jak si nípu beďary přitom mi říká: Ty se sebetrestáš a tohle je fyzický projev.
Tož mě opět dostal a...už si dám říct. Akné zmizí samo, když se budu radovat a přestanu tolik prosívat a čistit za ty druhé, kde už to jaksi...je nefunkční a neefektivní. A taky své pleti nedělám dvakrát dobře, když na ni zaútočím nehty a prakticky pokaždé, co zůstanu sama a nemám zrovna co dělat. Další věc- potřebuju se trochu zahltit nějakou tvorbou. Jedno se druhým souvisí. Co mě nabíjí? Teď nová kamarádka a patrně si budeme i rozumět! :)
A zajímavé zjištění- když vidím, že je něco pro mě důležité a klíčové pro rozvoj mé duše- tak ačkoliv bych se z materiálního hlediska cítila na prášky, tak si v tu chvíli současně (z jednoho pólu) přijdu nešťastně a (z druhého pólu) zamilovaně! A jen to všude šumí zprávou- Tvůj domov- andělé zpívají- Tvůj domov. Těžké je uchopit a popsat takový stav, kdy něco přiznáváte, protože jste jinak s rozumem v koncích a přitom skoro čekáte na tu poslední ránu a místo ní přijde- velmi překvapivě- opak- a brečíte úlevou, že se vaše nejhorší obavy nenaplnily a smutkem, že jste nepřekonali to, co vás tak drží v pozici nedýchatelna, dusna a nedůvěry - V LIDSKÝ FAKTOR. A víte u toho, že je to škoda, je vám to líto. A já tu čekám na zpětnou vazbu, protože už moc dlouho jsem chodila "na pomezí" mezi stavem jakéhosi průměru-normálu a bláznovství a byla jsem tímto nucena jednat občas rozpolceně. Čekám na zpětnou vazbu v podobě, kdy už jsem se teda překonala a otevřela srdce, tak jej obejmete (aspoň pár z vás...vždyť je to zadarmo! anebo ne??)
Jdu na sluníčko a užít si zeleně :)